Proverbs 14

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Αι σοφαι γυναικες οικοδομουσι τον οικον αυτων η δε αφρων κατασκαπτει αυτον δια των χειρων αυτης.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

Ο περιπατων εν τη ευθυτητι αυτου φοβειται τον Κυριον ο δε σκολιος τας οδους αυτου καταφρονει αυτον.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Εν στοματι αφρονος ειναι η ραβδος της υπερηφανιας τα δε χειλη των σοφων θελουσι φυλαττει αυτους.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Οπου δεν ειναι βοες, η αποθηκη ειναι κενη η δε αφθονια των γεννηματων ειναι εκ της δυναμεως του βοος.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Ο αληθης μαρτυς δεν θελει ψευδεσθαι ο δε ψευδης μαρτυς εκχεει ψευδη.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Ο χλευαστης ζητει σοφιαν και δεν ευρισκει εις δε τον συνετον ειναι ευκολος η μαθησις.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Υπαγε κατεναντι του αφρονος ανθρωπου και δεν θελεις ευρει χειλη συνεσεως.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Η σοφια του φρονιμου ειναι να γνωριζη την οδον αυτου η δε μωρια των αφρονων αποπλανησις.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Οι αφρονες γελωσιν εις την ανομιαν εν μεσω δε των ευθεων ειναι χαρις.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Η καρδια του ανθρωπου γνωριζει την πικριαν της ψυχης αυτου και ξενος δεν συμμετεχει της χαρας αυτης.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Η οικια των ασεβων θελει αφανισθη η δε σκηνη των ευθεων θελει ανθει.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Υπαρχει οδος, ητις φαινεται ορθη εις τον ανθρωπον, αλλα τα τελη αυτης φερουσιν εις θανατον.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Ετι και εις τον γελωτα πονει η καρδια και το τελος της χαρας ειναι λυπη.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Ο διεφθαρμενος την καρδιαν θελει εμπλησθη απο των οδων αυτου ο δε αγαθος ανθρωπος αφ εαυτου.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Ο απλους πιστευει εις παντα λογον ο δε φρονιμος προσεχει εις τα βηματα αυτου.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Ο σοφος φοβειται και φευγει απο του κακου αλλ ο αφρων προχωρει και θρασυνεται.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Ο οξυθυμος πραττει αστοχαστως και ο κακοβουλος ανθρωπος ειναι μισητος.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Οι αφρονες κληρονομουσι μωριαν οι δε φρονιμοι στεφανουνται συνεσιν.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Οι κακοι υποκλινουσιν εμπροσθεν των αγαθων, και οι ασεβεις εις τας πυλας των δικαιων.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Ο πτωχος μισειται και υπο του πλησιον αυτου του δε πλουσιου οι φιλοι πολλοι.

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Ο καταφρονων τον πλησιον αυτου αμαρτανει ο δε ελεων τους πτωχους ειναι μακαριος.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Δεν πλανωνται οι βουλευομενοι κακον; ελεος ομως και αληθεια θελει εισθαι εις τους βουλευομενους αγαθον.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

Εν παντι κοπω υπαρχει κερδος η δε φλυαρια των χειλεων φερει μονον εις ενδειαν.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Τα πλουτη των σοφων ειναι στεφανος εις αυτους των δε αφρονων η υπεροχη μωρια.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

Ο αληθης μαρτυς ελευθερονει ψυχας ο δε δολιος εκχεει ψευδη.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

Εν τω φοβω του Κυριου ειναι ελπις ισχυρα και εις τα τεκνα αυτου θελει υπαρχει καταφυγιον.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Ο φοβος του Κυριου ειναι πηγη ζωης, απομακρυνων απο παγιδων θανατου.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Εν τω πληθει του λαου ειναι η δοξα του βασιλεως εν δε τη ελλειψει του λαου ο αφανισμος του ηγεμονευοντος.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Ο μακροθυμος εχει μεγαλην φρονησιν ο δε οξυθυμος ανεγειρει την αφροσυνην αυτου.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Η υγιαινουσα καρδια ειναι ζωη της σαρκος ο δε φθονος σαπρια των οστεων.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Ο καταθλιβων τον πενητα ονειδιζει τον Ποιητην αυτου ο δε τιμων αυτον ελεει τον πτωχον.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Ο ασεβης εκτινασσεται εν τη ασεβεια αυτου ο δε δικαιος και εν τω θανατω αυτου εχει ελπιδα.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

Εν τη καρδια του συνετου επαναπαυεται σοφια εν μεσω δε των αφρονων φανερουται.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Η δικαιοσυνη υψονει εθνος η δε αμαρτια ειναι ονειδος λαων.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

Ευνοια του βασιλεως ειναι προς φρονιμον δουλον θυμος δε αυτου προς τον προξενουντα αισχυνην.