Job 22

A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Elifaz din Teman a luat cuvîntul şi a zis:

Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

,,Poate un om să aducă vreun folos lui Dumnezeu? Nu; ci înţeleptul nu-şi foloseşte de cît lui.

Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Dacă eşti fără prihană, are Cel Atotputernic vre un folos? Şi dacă trăieşti fără vină, ce va cîştiga El?

Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Pentru evlavia ta te pedepseşte El oare, şi intră la judecată cu tine?

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Nu -i mare răutatea ta? Şi fărădelegile tale fără număr?

Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Luai fără pricină zăloage dela fraţii tăi, lăsai fără haine pe cei goi.

Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Nu dădeai apă omului însetat, nu voiai să dai pîne omului flămînd.

Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Ţara era a ta, fiindcă erai mai tare, te aşezai în ea, fiindcă erai cu vază.

Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Dădeai afară pe văduve cu mînile goale, şi braţele orfanilor le frîngeai.

A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Pentru aceea eşti înconjurat de curse, şi te -a apucat groaza dintr'o dată.

Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

Nu vezi dar acest întunerec, aceste ape multe cari te năpădesc?

Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Nu este Dumnezeu sus în ceruri? Priveşte vîrful stelelor, ce înalt este!

Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Şi tu zici: ,Ce ştie Dumnezeu? Poate să judece El prin întunerecul de nori?

Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Îl înfăşoară norii, nu vede nimic, bolta cerească abea dacă o străbate!`

Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

Ce! vrei s'apuci pe calea străveche, pe care au urmat -o cei nelegiuiţi,

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

cari au fost luaţi înainte de vreme, şi au ţinut cît ţine un pîrîu care se scurge?

Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

Ei ziceau lui Dumnezeu: ,Pleacă dela noi! Ce ne poate face Cel Atot puternic?`

On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

Şi totuş Dumnezeu le umpluse casele de bunătăţi. -Departe de mine sfatul celor răi! -

Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Cei fără prihană vor fi martori ai căderii lor şi se vor bucura, cel nevinovat va rîde de ei

Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

şi va zice: ,Iată pe protivnicii noştri nimiciţi! Iată-le bogăţiile arse de foc!`

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Împrieteneşte-te dar cu Dumnezeu, şi vei avea pace; te vei bucura astfel iarăş de fericire.

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Primeşte învăţătură din gura Lui, şi pune-ţi la inimă cuvintele Lui.

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Vei fi aşezat iarăş la locul tău, dacă te vei întoarce la Cel Atot puternic, dacă depărtezi fărădelegea din cortul tău.

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Aruncă dar aurul în ţărînă, aruncă aurul din Ofir în prundul pîraielor!

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

Şi atunci Cel Atot puternic va fi aurul tău, argintul tău, bogăţia ta.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Atunci Cel Atot puternic va fi desfătarea ta, şi îţi vei ridica faţa spre Dumnezeu.

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Îl vei ruga, şi te va asculta, şi îţi vei putea împlini juruinţele.

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Pe ce vei pune mîna îţi va izbuti, pe cărările tale va străluci lumina.

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Vină smerirea, tu te vei ruga pentru ridicarea ta: Dumnezeu ajută pe cel cu ochii plecaţi.

Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

El va izbăvi chiar şi pe cel vinovat, care îşi va datora scăparea curăţiei mînilor tale.``