Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Min sjel, lov Herren! Herre min Gud, du er såre stor, høihet og herlighet har du iklædd dig.

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Han hyller sig i lys som i et klædebon, han spenner himmelen ut som et telt,

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

han som tømrer i vannene sine høie saler, han som gjør skyene til sin vogn, som farer frem på vindens vinger.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Han gjør vinder til sine engler, luende ild til sine tjenere.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Han grunnfestet jorden på dens støtter, den skal ikke rokkes i all evighet.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Du hadde dekket den med dype vann som med et klædebon; vannene stod over fjellene.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

For din trusel flydde de, for din tordens røst for de hastig bort.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

De steg op til fjellene, fór ned i dalene, til det sted du hadde grunnfestet for dem.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

En grense satte du, som de ikke skal overskride; de skal ikke vende tilbake for å dekke jorden.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Han lar kilder springe frem i dalene; mellem fjellene går de.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

De gir alle markens dyr å drikke; villeslene slukker sin tørst.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Over dem bor himmelens fugler; mellem grenene lar de høre sin røst.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Han vanner fjellene fra sine høie saler; av dine gjerningers frukt mettes jorden.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Han lar gress gro for feet og urter til menneskets tjeneste, til å få brød frem av jorden.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Og vin gleder menneskets hjerte, så den gjør åsynet mer skinnende enn olje, og brød styrker menneskets hjerte.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Herrens trær mettes, Libanons sedrer som han har plantet,

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

der hvor fuglene bygger rede, storken som har sin bolig i cypressene.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

De høie fjell er for stengjetene, klippene er tilflukt for fjellgrevlingene.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Han gjorde månen til å fastsette tidene; solen kjenner sin nedgangstid.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Du gjør mørke, og det blir natt; i den rører sig alle dyrene i skogen.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

De unge løver brøler efter rov, for å kreve sin føde av Gud.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Solen går op, de trekker sig tilbake og legger sig i sine boliger.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Mennesket går ut til sin gjerning og til sitt arbeid inntil aftenen.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Hvor mange dine gjerninger er, Herre! Du gjorde dem alle viselig; jorden er full av det du har skapt.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Der er havet, stort og vidtstrakt; der er en vrimmel uten tall, der er dyr, både små og store.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Der går skibene, Leviatan, som du skapte til å leke sig der.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Alle venter de på dig, at du skal gi dem deres føde i sin tid.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Du gir dem, de sanker; du oplater din hånd, de mettes med godt.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Du skjuler ditt åsyn, de forferdes; du drar deres livsånde tilbake, de dør og vender tilbake til sitt støv.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Du sender din Ånd ut, de skapes, og du gjør jordens skikkelse ny igjen.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Herrens ære være til evig tid! Herren glede sig i sine gjerninger!

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Han som ser til jorden, og den bever, som rører ved fjellene, og de ryker.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Jeg vil lovsynge Herren så lenge jeg lever; jeg vil synge for min Gud så lenge jeg er til.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Måtte min tale tekkes ham! Jeg vil glede mig i Herren!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Men måtte syndere utryddes av jorden, og ugudelige ikke mere finnes! Min sjel, lov Herren! Halleluja!