Proverbs 14

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Kvinners visdom bygger sitt hus, men dårskap river det ned med sine hender.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

Den som vandrer i opriktighet, frykter Herren; men den som går krokveier, forakter ham.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

I dårens munn er et ris for hans overmot, men de vises leber er deres vern.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Hvor det ingen okser er, der er krybben tom; men rikelig vinning kommer ved oksens kraft.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Trofast vidne lyver ikke, men den som taler løgn, er et falskt vidne.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Spotteren søker visdom, men finner den ikke; men for den forstandige er kunnskap lett å vinne.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Når du går fra en dåre, har du ikke funnet forstand på hans leber.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Den klokes visdom er at han forstår sin vei, men dårers dårskap er at de bedrar sig selv.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Dårer spottes av sitt eget skyldoffer, men blandt de opriktige råder Guds velbehag.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Hjertet kjenner sin egen bitre smerte, og i dets glede blander ingen fremmed sig.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

De ugudeliges hus skal ødelegges, men de opriktiges telt skal blomstre.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Mangen vei tykkes en mann rett, men enden på det er dødens veier.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Endog under latter har hjertet smerte, og enden på gleden er sorg.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Av sin ferd skal den frafalne mettes, og en god mann holder sig borte fra ham.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Den enfoldige tror hvert ord, men den kloke akter på sine skritt.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Den vise frykter og holder sig fra det onde, men dåren er overmodig og trygg.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Den bråsinte gjør dårskap, og en svikefull mann blir hatet.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

De enfoldige har fått dårskap i arv, men de kloke krones med kunnskap.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

De onde må bøie sig for de gode, og de ugudelige ved den rettferdiges porter.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Endog av sin venn blir den fattige hatet; men de som elsker en rik, er mange.

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Den som forakter sin næste, synder; men salig er den som ynkes over arminger.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Skal ikke de fare vill som tenker ut det som ondt er? Men miskunnhet og trofasthet times dem som optenker godt.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

Ethvert møiefullt arbeid gir vinning, men tomt snakk fører bare til tap.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

De vises rikdom er deres krone, men dårenes dårskap er og blir dårskap.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

Et sanndru vidne frelser liv, men den som taler løgn, er full av svik.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

Den som frykter Herren, har et sterkt vern, og for hans barn skal Herren være en tilflukt.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Å frykte Herren er en livsens kilde, så en slipper fra dødens snarer.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Meget folk er kongens ære, men mangel på folk er fyrstens fall.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Den langmodige har stor forstand, men den bråsinte viser stor dårskap.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Et saktmodig hjerte er legemets liv, men hissighet er råttenhet i benene.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Den som trykker en arming, håner hans skaper, men den som har medynk med den fattige, ærer skaperen.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Når ulykken rammer den ugudelige, kastes han over ende; men den rettferdige er frimodig i døden.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

I den forstandiges hjerte holder visdommen sig stille, men i dårers indre gir den sig til kjenne.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Rettferdighet ophøier et folk, men synden er folkenes vanære.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

En klok tjener vinner kongens yndest, men over en dårlig tjener kommer hans vrede.