Proverbs 5

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

Poikani, ota vaari viisaudestani: kallista korvas oppiini,

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

Ettäs pitäisit hyvän neuvon, ja sinun huules pitäis toimen.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Sillä porton huulet ovat niin kuin mesileipä, ja hänen kitansa liukkaampi kuin öljy;

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Mutta viimeiseltä karvas kuin koiruoho, ja terävä kuin kaksiteräinen miekka.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Hänen jalkansa menevät alas kuolemaan, ja hänen askeleensa joutuvat helvettiin.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Ei hän käy kohdastansa elämän tielle: huikentelevaiset ovat hänen astumisensa, niin ettei hän tiedä, kuhunka hän menee.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Niin kuulkaat nyt minua, lapseni, ja älkäät poiketko minun puheistani.

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Olkoon sinun ties kaukana hänestä, ja älä lähesty hänen hänen huoneensa ovea,

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

Ettes antaisi kunniaas muukalaisille, ja vuosias julmille;

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

Ettei muukalaiset ravittaisi sinun varastas, ja sinun työs olis toisen huoneessa,

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

Ja sinä viimein huokaisit, koska elämäs ja hyvyytes tuhlannut olet,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

Ja sanoisit: voi! kuinka minä olen vihannut hyvää neuvoa, ja sydämeni on hyljännyt kurituksen!

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

Ja en kuullut opettajani ääntä, enkä kallistanut korvaani opettajaini puoleen!

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Minä olen lähes kaikkeen pahuuteen joutunut, kaiken kansan ja seurakunnan keskellä.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Juo vettä kaivostas, ja mitä lähteestäs vuotaa.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Anna luontolähtees vuotaa ulos, ja vesiojas kujille.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Mutta pidä ne yksinäs, ja ei yksikään muukalainen sinun kanssas.

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

Sinun kaivos olkoon siunattu, ja iloitse nuoruutes vaimosta.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

Se on suloinen niinkuin naaras hirvi, ja otollinen niinkuin metsävuohi: hänen rakkautensa sinua aina ravitkoon; ja iloita itseäs aina hänen rakkaudestansa.

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

Poikani, miksis annat muukalaisen sinuas pettää, ja halajat vierasta syliä?

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Sillä Herran edessä ovat kaikkien ihmisten tiet, ja hän tutkii kaikki heidän askeleensa.

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

Jumalattoman vääryys käsittää hänen, ja hänen syntinsä paulat ottavat hänet kiinni.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Hänen pitää kuoleman, ettei hän antanut opettaa itsiänsä, ja suuressa tyhmyydessänsä tulee hän petetyksi.