I Corinthians 11

Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.

Vorder mine Efterfølgere, ligesom også jeg er Kristi!

Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.

Men jeg roser eder, fordi I komme mig i Hu i alt og holde fast ved Overleveringerne, således som jeg har overleveret eder dem.

Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.

Men jeg vil, at I skulle vide, at Kristus er enhver Mands Hoved; men Manden er Kvindens Hoved; men Gud er Kristi Hoved.

Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.

Hver Mand, som beder eller profeterer med tildækket Hoved, beskæmmer sit Hoved.

Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.

Men hver Kvinde, som beder eller profeterer med utildækket Hoved, beskæmmer sit Hoved; thi det er lige det samme, som var hun raget.

Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.

Thi når en Kvinde ikke tildækker sig, så lad hende også klippe sit Hår af; men er det usømmeligt for en Kvinde at klippes eller rages, da tildække hun sig!

Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.

Thi en Mand bør ikke tildække sit Hoved, efterdi han er Guds Billede og Ære; men Kvinden er Mandens Ære.

Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.

Mand er jo ikke af Kvinde, men Kvinde af Mand.

Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

Ej heller er jo Mand skabt for Kvindens Skyld, men Kvinde for Mandens Skyld.

Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.

Derfor bør Kvinden have et Ærbødighedstegn på Hovedet for Englenes Skyld.

Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.

Dog er hverken Kvinde uden Mand eller Mand uden Kvinde i Herren.

Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.

Thi ligesom Kvinden er af Manden, således er også Manden ved Kvinden; men alt sammen er det af Gud.

Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.

Dømmer selv: Er det sømmeligt, at en Kvinde beder til Gud med utildækket Hoved?

Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?

Lærer ikke også selve Naturen eder, at når en Mand bærer langt Hår, er det ham en Vanære,

Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.

men når en Kvinde bærer langt Hår, er det hende en Ære; thi det lange Hår er givet hende som et Slør.

Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.

Men har nogen Lyst til at trættes herom, da have vi ikke sådan Skik, og Guds Menigheder ej heller.

Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.

Men idet jeg giver følgende Formaning, roser jeg ikke, at I komme sammen, ikke til det bedre, men til det værre.

Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.

For det første nemlig hører jeg, at når I komme sammen i Menighedsforsamling, er der Splittelser iblandt eder; og for en Del tror jeg det.

Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.

Thi der må endog være Partier iblandt eder, for at de prøvede kunne blive åbenbare iblandt eder.

A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,

Når I da komme sammen, er dette ikke at æde en Herrens Nadver.

Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.

Thi under Spisningen tager enhver sit eget Måltid forud, og den ene hungrer, den anden beruser sig.

A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.

Have I da ikke Huse til at spise og drikke i? eller foragte I Guds Menighed og beskæmme dem, som intet have? Hvad skal jeg sige eder? Skal jeg rose eder? I dette roser jeg eder ikke.

Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

Thi jeg har modtaget fra Herren, hvad jeg også har overleveret eder: At den Herre Jesus i den Nat, da han blev forrådt, tog Brød,

A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

takkede og brød det og sagde: "Dette er mit Legeme, som er for eder; gører dette til min Ihukommelse!"

Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

Ligeså tog han og,så Kalken efter Aftensmåltidet og sagde: "Denne Kalk er den nye Pagt i mit Blod; gører dette, så ofte som I drikke det, til min Ihukommelse!"

Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.

Thi så ofte, som I æde dette Brød og drikke Kalken, forkynde I Herrens Død, indtil han kommer.

A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

Derfor, den, som æder Brødet eller drikker Herrens Kalk uværdigt, pådrager sig Skyld over for Herrens Legeme og Blod.

Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

Men hvert Menneske prøve sig selv, og således æde han af Brødet og drikke af Kalken!

Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

Thi den, som æder og drikker, æder og drikker sig selv en Dom til, når han ikke agter på Legenet.

Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,

Derfor ere mange skrøbelige og sygelige iblandt eder, og en Del sover hen.

Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

Men dersom vi bedømte os selv, bleve vi ikke dømte.

Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.

Men når vi dømmes, tugtes vi af Herren, for at vi ikke skulle fordømmes med Verden.

A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.

Derfor, mine Brødre! når I komme sammen til Måltid, da venter på hverandre!

Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

Når nogen hungrer, han spise hjemme, for at I ikke skulle komme sammen til Dom. Men det øvrige skal jeg forordne, når jeg kommer.