John 10

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

"Zaista, zaista, kažem vam: tko god u ovčinjak ne ulazi na vrata, nego negdje drugdje preskače, kradljivac je i razbojnik.

Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

A tko na vrata ulazi, pastir je ovaca.

Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

Tome vratar otvara i ovce slušaju njegov glas. On ovce svoje zove imenom pa ih izvodi.

A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

A kad sve svoje izvede, pred njima ide i ovce idu za njim jer poznaju njegov glas.

Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

Za tuđincem, dakako, ne idu, već bježe od njega jer tuđinčeva glasa ne poznaju."

To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

Isus im kaza tu poredbu, ali oni ne razumješe što im htjede time kazati.

Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

Stoga im Isus ponovno reče: "Zaista, zaista, kažem vam: ja sam vrata ovcama.

Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

Svi koji dođoše prije mene, kradljivci su i razbojnici; ali ih ovce ne poslušaše.

Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

Ja sam vrata. Kroza me tko uđe, spasit će se: i ulazit će i izlaziti i pašu nalaziti.

Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

Kradljivac dolazi samo da ukrade, zakolje i pogubi. Ja dođoh da život imaju, u izobilju da ga imaju."

Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

"Ja sam pastir dobri. Pastir dobri život svoj polaže za ovce.

Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

Najamnik - koji nije pastir i nije vlasnik ovaca - kad vidi vuka gdje dolazi, ostavlja ovce i bježi, a vuk ih grabi i razgoni:

Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

najamnik je i nije mu do ovaca.

Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

Ja sam pastir dobri i poznajem svoje i mene poznaju moje,

Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

kao što mene poznaje Otac i ja poznajem Oca i život svoj polažem za ovce.

A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

Imam i drugih ovaca, koje nisu iz ovog ovčinjaka. I njih treba da dovedem i glas će moj čuti i bit će jedno stado, jedan pastir.

Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Zbog toga me i ljubi Otac što polažem život svoj da ga opet uzmem.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.

Nitko mi ga ne oduzima, nego ja ga sam od sebe polažem. Vlast imam položiti ga, vlast imam opet uzeti ga. Tu zapovijed primih od Oca svoga."

Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

Među Židovima ponovno nasta podvojenost zbog tih riječi.

A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

Mnogi su od njih govorili: "Zloduha ima pa mahnita! Što ga slušate?"

Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

Drugi su govorili: "Nisu to riječi opsjednuta. Zar zloduh može slijepima oči otvoriti?"

I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

Svetkovao se tada u Jeruzalemu Blagdan posvećenja. Bila je zima.

I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

Isus je obilazio Hramom po trijemu Salomonovu.

Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

Okružili ga Židovi i govorili mu: "Dokle ćeš nam dušu držati u neizvjesnosti? Ako si ti Krist, reci nam otvoreno!"

Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

Isus im odgovori: "Rekoh vam pa ne vjerujete. Djela što ih ja činim u ime Oca svoga - ona svjedoče za mene.

Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

Ali vi ne vjerujete jer niste od mojih ovaca.

Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

Ovce moje slušaju glas moj; ja ih poznajem i one idu za mnom.

A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

Ja im dajem život vječni te neće propasti nikada i nitko ih neće ugrabiti iz moje ruke.

Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

Otac moj, koji mi ih dade, veći je od svih i nitko ih ne može ugrabiti iz ruke Očeve.

Já a Otec jedno jsme.

Ja i Otac jedno smo."

Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

Židovi ponovno pograbiše kamenje da ga kamenuju.

Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

Isus im odgovori: "Mnoga vam dobra djela Očeva pokazah. Za koje me od tih djela kamenujete?"

Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

Odgovoriše mu Židovi: "Zbog dobra te djela ne kamenujemo, nego zbog hule: što ti - čovjek - sebe Bogom praviš."

Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

Odgovori im Isus: "Nije li pisano u vašem Zakonu: Ja rekoh: bogovi ste!

Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,

Ako bogovima nazva one kojima je riječ Božja upravljena - a Pismo se ne može dokinuti -

Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

kako onda vi onome kog Otac posveti i posla na svijet možete reći: 'Huliš!' - zbog toga što rekoh: 'Sin sam Božji!'

Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

Ako ne činim djela Oca svoga, nemojte mi vjerovati.

Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

Ali ako činim, sve ako meni i ne vjerujete, djelima vjerujte pa uvidite i upoznajte da je Otac u meni i ja u Ocu."

Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

Nato ga ponovno nastojahu uhvatiti, ali im on izmaknu iz ruku.

I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.

I ode ponovno na onu stranu Jordana - na mjesto gdje je prije Ivan krstio. I osta ondje.

I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

A mnogi dođoše k njemu i rekoše mu: "Ivan doduše ne učini nijednog znamenja, ali se sve obistinilo što je rekao o ovome."

A mnozí tam uvěřili v něho.

Mnogi ondje povjerovaše u njega.