Proverbs 17

Bolji je zalogaj suha kruha s mirom nego sa svađom kuća puna žrtvene pečenke.

Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

Razuman sluga vlada nad sinom sramotnim i s braćom će dijeliti baštinu.

Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

Taljika je za srebro i peć za zlato, a srca iskušava Jahve sam.

Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

Zločinac rado sluša usne prijevarne, i lažac spremno prisluškuje pogubnu jeziku.

Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

Tko se ruga siromahu, podruguje se Stvoritelju njegovu, i tko se veseli nesreći, ne ostaje bez kazne.

Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

Unuci su vijenac starcima, a sinovima ures oci njihovi.

Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

Ne dolikuje budali uzvišena besjeda, a još manje odličniku usne lažljive.

Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

Dar je čarobni kamen u očima onoga koji ga daje: kamo se god okrene, uspijeva.

Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

Tko prikriva prijestup, traži ljubav, a tko glasinu širi, razgoni prijatelje.

Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

Razumna se ukor jače doima nego bezumna stotina udaraca.

Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

Opak čovjek ide samo za zlom, ali se okrutan glasnik šalje na nj.

Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

Bolje je nabasati na medvjedicu kojoj ugrabiše mlade nego na bezumnika u njegovoj ludosti.

Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

Tko dobro zlom uzvraća neće ukloniti nesreću od doma svojeg.

Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

Zametnuti svađu isto je kao pustiti poplavu: stoga prije nego svađa izbije, udalji se!

Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

Tko opravdava krivoga i tko osuđuje pravoga, obojica su mrski Jahvi.

Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

Čemu novac u ruci bezumnomu? Da njime mudrost kupi, kad nema razbora!

K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

Prijatelj ljubi u svako vrijeme, a u nevolji i bratom postaje.

Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

Nerazuman čovjek daje ruku i jamči pred svojim bližnjim.

Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

Grijeh ljubi tko ljubi svađu, i tko visoko diže svoja vrata, traži propast.

Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

Opak srcem ne nalazi sreće, i komu je jezik zao, zapada u nesreću.

Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

Tko rodi bezumna, na tugu mu je; a nije veseo ni otac budale.

Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

Veselo je srce izvrstan lijek, a neveseo duh suši kosti.

Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

Opaki prima dar iz njedara da bi iskrivio putove pravici.

Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

Razuman ima mudrost pred sobom, a bezumniku su oči na kraj zemlje.

Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

Briga je ocu bezuman sin i žalost roditeljki svojoj.

K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

Ne valja kažnjavati pravednika, a nije pravo ni tući odličnike.

Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

Tko usteže svoje riječi, razumije mudrost, i razuman je čovjek mirna duha.

Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

I luđak se smatra mudrim kada šuti i razumnim kad susteže svoje usne.

Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.