Job 28

Наистина има рудници за сребро и място за пречистване на злато.

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

От земята се взема желязо и от камък мед се топи.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

Човек е сложил край на тъмнината и издирва скалите докрай в мрака и смъртната сянка.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Отваря шахта далеч от човешко жилище, в места, забравени от човешки крак, висят и се люлеят, от хората далеч.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Земята — от нея идва хлябът, а се разравя като огън.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Скалите й са източника на сапфири и в нея има златен прах —

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

път, който хищна птица не познава, нито око на сокол е видяло;

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

гордите зверове не са стъпвали по него, нито лъвът е минавал над него.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

На кремъка слага ръка, преобръща планините из основи.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Разсича проломи в скалите, всякакви скъпоценности гледа окото му.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Заприщва водните жили да не сълзят и изважда скритото на светлина.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Но мъдростта къде се добива? И къде е мястото на разума?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Човекът не познава стойността й и тя не се намира в земята на живите.

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Бездната казва: Не е в мен. И морето казва: Не е при мен.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Не може да се даде за нея пречистено злато, ни сребро да се претегли като нейна цена.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Не може се оцени с офирско злато, със скъпоценен оникс и сапфир.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Злато или кристал не могат с нея да се мерят, нито да се размени с произведения от чисто злато.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Корали и кристали няма даже да се споменат, защото стойността на мъдростта е повече от скъпоценни камъни.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Етиопският топаз не може с нея да се мери, нито може да се оцени тя с чисто злато.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Откъде тогава идва мъдростта? И къде е мястото на разума?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Тя е укрита от очите на всички живи и е скрита от небесните птици.

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

Авадон и смъртта казват: С ушите си сме чули слух за нея.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Бог разбира пътя й, Той мястото й знае.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Понеже Той гледа до краищата на земята и вижда под цялото небе.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Щом определи тегло на ветровете и претегли с мярка водите,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

когато направи закон за дъжда и пътека за светкавицата на гърма,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

тогава Той я видя и я обяви; установи я и също я изследва.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

И каза на човека: Ето, страхът от Господа, това е мъдрост, отдалечаване от зло е разум.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.