Psalms 44

pro victoria filiorum Core eruditionis
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
Deus auribus nostris audivimus patres nostri narraverunt nobis opus quod operatus es in diebus eorum in diebus antiquis
Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
tu manu tua gentes delisti et plantasti eos adflixisti populos et emisisti eos
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
non enim in gladio suo possederunt terram neque brachium eorum salvavit eos sed dextera tua et brachium tuum et lux vultus tui quia conplacuisti tibi
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
tu es rex meus Deus praecipe pro salutibus Iacob
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
in te hostes nostros ventilabimus in nomine tuo conculcabimus adversarios nostros
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
non enim in arcu meo confidam neque gladius meus salvabit me
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
quia salvasti nos de hostibus nostris et eos qui oderant nos confudisti
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
in Domino gaudebimus tota die et in nomine tuo in aeternum confitebimur semper
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
verum tu proiecisti et confudisti nos et non egredieris in exercitibus nostris
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
vertisti terga nostra hosti et qui oderant nos diripuerunt nos
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
dedisti nos quasi gregem ad vorandum et in gentibus dispersisti nos
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
vendidisti populum tuum sine pretio nec grandis fuit commutatio eorum
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
posuisti nos obprobrium vicinis nostris subsannationem et inrisum his qui erant in circuitu nostro
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
posuisti nos similitudinem in gentibus commotionem capitis in tribubus
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
tota die confusio mea contra me et ignominia faciei meae cooperuit me
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
a voce exprobrantis et blasphemantis a facie inimici et ultoris
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
omnia haec venerunt super nos et non sumus obliti tui nec mentiti fuimus in pacto tuo
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
non est conversum retro cor nostrum nec declinaverunt gressus nostri a semita tua
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
quoniam deiecisti nos in loco draconum et operuisti nos umbra mortis
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
si obliti sumus nominis Dei nostri et expandimus manus nostras ad deum alienum
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
numquid non Deus investigabit istud ipse enim novit cogitationes cordis quoniam propter te mortificati sumus tota die reputati sumus ut grex occisionis
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
consurge quare dormitas Domine evigila quare proicis nos in sempiternum
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
quare faciem tuam abscondis oblivisceris adflictiones et angustias nostras
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
quoniam incurvata est in pulvere anima nostra adhesit terrae venter noster
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
surge auxiliare nobis et redime nos propter misericordiam tuam
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]