Job 4

respondens autem Eliphaz Themanites dixit

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

si coeperimus loqui tibi forsitan moleste accipias sed conceptum sermonem tenere quis possit

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

ecce docuisti multos et manus lassas roborasti

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

vacillantes confirmaverunt sermones tui et genua trementia confortasti

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

nunc autem venit super te plaga et defecisti tetigit te et conturbatus es

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

timor tuus fortitudo tua patientia tua et perfectio viarum tuarum

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

recordare obsecro te quis umquam innocens perierit aut quando recti deleti sint

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

quin potius vidi eos qui operantur iniquitatem et seminant dolores et metunt eos

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

flante Deo perisse et spiritu irae eius esse consumptos

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

rugitus leonis et vox leaenae et dentes catulorum leonum contriti sunt

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

tigris periit eo quod non haberet praedam et catuli leonis dissipati sunt

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

porro ad me dictum est verbum absconditum et quasi furtive suscepit auris mea venas susurri eius

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

in horrore visionis nocturnae quando solet sopor occupare homines

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

pavor tenuit me et tremor et omnia ossa mea perterrita sunt

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

et cum spiritus me praesente transiret inhorruerunt pili carnis meae

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

stetit quidam cuius non agnoscebam vultum imago coram oculis meis et vocem quasi aurae lenis audivi

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

numquid homo Dei conparatione iustificabitur aut factore suo purior erit vir

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

ecce qui serviunt ei non sunt stabiles et in angelis suis repperit pravitatem

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

quanto magis hii qui habitant domos luteas qui terrenum habent fundamentum consumentur velut a tinea

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

de mane usque ad vesperum succidentur et quia nullus intellegit in aeternum peribunt

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

qui autem reliqui fuerint auferentur ex eis morientur et non in sapientia

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.