Job 28

Gümüş maden ocağından elde edilir, Altını arıtmak için de bir yer vardır.

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Demir topraktan çıkarılır, Bakırsa taştan.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

İnsan karanlığa son verir, Koyu karanlığın, ölüm gölgesinin taşlarını Son sınırına kadar araştırır.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Maden kuyusunu insanların oturduğu yerden uzakta açar, İnsan ayağının unuttuğu yerlerde, Herkesten uzak iplere sarılıp sallanır.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Ekmek topraktan çıkar, Toprağın altı ise yanmış, altüst olmuştur.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Kayalarından laciverttaşı çıkar, Yüzeyi altın tozunu andırır.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

Yırtıcı kuş yolu bilmez, Doğanın gözü onu görmemiştir.

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Güçlü hayvanlar oraya ayak basmamış, Aslan oradan geçmemiştir.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

Madenci elini çakmak taşına uzatır, Dağları kökünden altüst eder.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Kayaların içinden tüneller açar, Gözleri değerli ne varsa görür.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Irmakların kaynağını tıkar, Gizli olanı ışığa çıkarır.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Ama bilgelik nerede bulunur? Aklın yeri neresi?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

İnsan onun değerini bilmez, Yaşayanlar diyarında ona rastlanmaz.

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Engin, “Bende değil” der, Deniz, “Yanımda değil.”

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Onun bedeli saf altınla ödenmez, Değeri gümüşle ölçülmez.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Ona Ofir altınıyla, değerli oniksle, Laciverttaşıyla değer biçilmez.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Ne altın ne cam onunla karşılaştırılabilir, Saf altın kaplara değişilmez.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Yanında mercanla billurun sözü edilmez, Bilgeliğin değeri mücevherden üstündür.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Kûş topazı onunla denk sayılmaz, Saf altınla ona değer biçilmez.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Öyleyse bilgelik nereden geliyor? Aklın yeri neresi?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

O bütün canlıların gözünden uzaktır, Gökte uçan kuşlardan bile saklıdır.

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

Yıkım’la Ölüm: “Kulaklarımız ancak fısıltısını duydu” der.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Onun yolunu Tanrı anlar, Yerini bilen O’dur.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Çünkü O yeryüzünün uçlarına kadar bakar, Göklerin altındaki her şeyi görür.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Rüzgara güç verdiği, Suları ölçtüğü,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

Yağmura kural koyduğu, Yıldırıma yol açtığı zaman,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

Bilgeliği görüp değerini biçti, Onu onaylayıp araştırdı.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

[] İnsana, “İşte Rab korkusu, bilgelik budur” dedi, “Kötülükten kaçınmak akıllılıktır.”

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.