Proverbs 14

Kvinners visdom bygger sitt hus, men dårskap river det ned med sine hender.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Den som vandrer i opriktighet, frykter Herren; men den som går krokveier, forakter ham.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

I dårens munn er et ris for hans overmot, men de vises leber er deres vern.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Hvor det ingen okser er, der er krybben tom; men rikelig vinning kommer ved oksens kraft.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Trofast vidne lyver ikke, men den som taler løgn, er et falskt vidne.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Spotteren søker visdom, men finner den ikke; men for den forstandige er kunnskap lett å vinne.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Når du går fra en dåre, har du ikke funnet forstand på hans leber.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Den klokes visdom er at han forstår sin vei, men dårers dårskap er at de bedrar sig selv.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Dårer spottes av sitt eget skyldoffer, men blandt de opriktige råder Guds velbehag.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Hjertet kjenner sin egen bitre smerte, og i dets glede blander ingen fremmed sig.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

De ugudeliges hus skal ødelegges, men de opriktiges telt skal blomstre.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Mangen vei tykkes en mann rett, men enden på det er dødens veier.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Endog under latter har hjertet smerte, og enden på gleden er sorg.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Av sin ferd skal den frafalne mettes, og en god mann holder sig borte fra ham.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Den enfoldige tror hvert ord, men den kloke akter på sine skritt.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Den vise frykter og holder sig fra det onde, men dåren er overmodig og trygg.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Den bråsinte gjør dårskap, og en svikefull mann blir hatet.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

De enfoldige har fått dårskap i arv, men de kloke krones med kunnskap.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

De onde må bøie sig for de gode, og de ugudelige ved den rettferdiges porter.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Endog av sin venn blir den fattige hatet; men de som elsker en rik, er mange.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Den som forakter sin næste, synder; men salig er den som ynkes over arminger.

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Skal ikke de fare vill som tenker ut det som ondt er? Men miskunnhet og trofasthet times dem som optenker godt.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Ethvert møiefullt arbeid gir vinning, men tomt snakk fører bare til tap.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

De vises rikdom er deres krone, men dårenes dårskap er og blir dårskap.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Et sanndru vidne frelser liv, men den som taler løgn, er full av svik.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

Den som frykter Herren, har et sterkt vern, og for hans barn skal Herren være en tilflukt.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

Å frykte Herren er en livsens kilde, så en slipper fra dødens snarer.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Meget folk er kongens ære, men mangel på folk er fyrstens fall.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Den langmodige har stor forstand, men den bråsinte viser stor dårskap.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Et saktmodig hjerte er legemets liv, men hissighet er råttenhet i benene.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Den som trykker en arming, håner hans skaper, men den som har medynk med den fattige, ærer skaperen.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Når ulykken rammer den ugudelige, kastes han over ende; men den rettferdige er frimodig i døden.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

I den forstandiges hjerte holder visdommen sig stille, men i dårers indre gir den sig til kjenne.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

Rettferdighet ophøier et folk, men synden er folkenes vanære.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

En klok tjener vinner kongens yndest, men over en dårlig tjener kommer hans vrede.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.