Job 22

Da tok Elifas fra Teman til orde og sa:

A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Kan vel en mann være til gagn for Gud? Nei, bare sig selv gagner den forstandige.

Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Er det til nogen nytte for den Allmektige at du er rettferdig, eller til nogen vinning at du vandrer ulastelig?

Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Er det for din gudsfrykts skyld han refser dig eller går i rette med dig?

Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Er ikke din ondskap stor og dine misgjerninger uten ende?

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Du tok jo pant av dine brødre uten grunn og drog klærne av de nakne.

Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Du gav ikke den trette vann å drikke, og den sultne nektet du brød.

Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Men den som gikk frem med vold, han fikk landet i eie, og den som var høit aktet, bodde i det.

Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Enker har du latt fare tomhendt, og farløses armer blev knust.

Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Derfor er det snarer rundt omkring dig, og en hastig redsel forferder dig.

A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Eller ser du ikke mørket og den vannflom som dekker dig?

Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

Er ikke Gud høi som himmelen? Og se de øverste stjerner, hvor høit de står!

Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Og du sier: Hvad vet Gud? Kan han vel dømme gjennem mørket?

Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Skyene er et dekke for ham, så han ikke ser noget, og på himmelens hvelving vandrer han.

Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Vil du følge den sti som syndens menn vandret på i de gamle dager,

Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

de som blev bortrykket før tiden, og under hvis føtter grunnen fløt bort som en strøm,

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

de menn som sa til Gud: Vik fra oss, og som spurte hvad den Allmektige vel skulde kunne gjøre for dem,

Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

enda han hadde fylt deres hus med det som var godt? - Men de ugudeliges tanker er lang fra mine tanker. -

On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

De rettferdige så det og gledet sig, og de uskyldige spottet dem:

Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Sannelig, våre fiender er tilintetgjort, og ild har fortært deres overflod.

Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Forlik dig nu med ham, så vil du få fred! Og så skal lykke times dig.

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Ta imot lærdom av hans munn og legg dig hans ord på hjerte!

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Vender du om til den Allmektige, da skal din lykke bli bygget op igjen; men du må få urett bort fra dine telt.

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Kast ditt gull i støvet og ditt Ofir-gull blandt bekkenes stener!

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Så skal den Allmektige være ditt gull, være som dynger av sølv for dig,

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

for da skal du glede dig i den Allmektige og løfte ditt åsyn til Gud.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Du skal bede til ham, og han skal høre dig, og du skal opfylle dine løfter,

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

og setter du dig noget fore, da skal det lykkes for dig, og over dine veier skal det skinne lys;

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

når de fører nedover, skal du si: Opover! Han skal frelse den som slår sitt øie ned;

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

han skal redde endog den som ikke er uskyldig; ved dine henders renhet skal han bli reddet.

Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.