Job 30

E ora servo di zimbello a dei più giovani di me, i cui padri non mi sarei degnato di mettere fra i cani del mio gregge!

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

E a che m’avrebbe servito la forza delle lor mani? Gente incapace a raggiungere l’età matura,

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

smunta dalla miseria e dalla fame, ridotta a brucare il deserto, la terra da tempo nuda e desolata,

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

strappando erba salsa presso ai cespugli, ed avendo per pane radici di ginestra.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

Sono scacciati di mezzo agli uomini, grida lor dietro la gente come dietro al ladro,

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

abitano in burroni orrendi, nelle caverne della terra e fra le rocce;

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

ragliano fra i cespugli, si sdraiano alla rinfusa sotto i rovi;

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

gente da nulla, razza senza nome, cacciata via dal paese a bastonate.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

E ora io sono il tema delle loro canzoni, il soggetto dei loro discorsi.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Mi aborrono, mi fuggono, non si trattengono dallo sputarmi in faccia.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Non han più ritegno, m’umiliano, rompono ogni freno in mia presenza.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Questa genia si leva alla mia destra, m’incalzano, e si appianano le vie contro di me per distruggermi.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Hanno sovvertito il mio cammino, lavorano alla mia ruina, essi che nessuno vorrebbe soccorrere!

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

S’avanzano come per un’ampia breccia, si precipitano innanzi in mezzo alle ruine.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Terrori mi si rovesciano addosso; l’onor mio è portato via come dal vento, è passata come una nube la mia felicità.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

E ora l’anima mia si strugge in me, m’hanno còlto i giorni dell’afflizione.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

La notte mi trafigge, mi stacca l’ossa, e i dolori che mi rodono non hanno posa.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Per la gran violenza del mio male la mia veste si sforma, mi si serra addosso come la tunica.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Iddio m’ha gettato nel fango, e rassomiglio alla polvere e alla cenere.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Io grido a te, e tu non mi rispondi; ti sto dinanzi, e tu mi stai a considerare!

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Ti sei mutato in nemico crudele verso di me; mi perseguiti con la potenza della tua mano.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Mi levi per aria, mi fai portar via dal vento, e mi annienti nella tempesta.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Giacché, lo so, tu mi meni alla morte, alla casa di convegno di tutti i viventi.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Ma chi sta per perire non protende la mano? e nell’angoscia sua non grida al soccorso?

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Non piangevo io forse per chi era nell’avversità? l’anima mia non era ella angustiata per il povero?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Speravo il bene, ed è venuto il male; aspettavo la luce, ed è venuta l’oscurità!

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Le mie viscere bollono e non hanno requie, son venuti per me giorni d’afflizione.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Me ne vo tutto annerito, ma non dal sole; mi levo in mezzo alla raunanza, e grido aiuto;

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

son diventato fratello degli sciacalli, compagno degli struzzi.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

La mia pelle è nera, e cade a pezzi; le mie ossa son calcinate dall’arsura.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

La mia cetra non dà più che accenti di lutto, e la mia zampogna voce di pianto.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.