Proverbs 4

Halljátok meg, fiaim, atyátok erkölcsi tanítását, és figyelmezzetek az értelemnek megtudására.
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Mert jó tanulságot adok néktek; az én tudományomat el ne hagyjátok.
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Mert én atyámnak fia voltam, gyenge és egyetlenegy az én anyám előtt.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Tehát tanított engem, és mondá nékem: tartsa meg az én beszédemet a te elméd, hogy megtartván az én parancsolatimat, élj;
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Szerezz bölcseséget, szerezz eszességet; ne felejtkezzél el, se el ne hajolj az én számnak beszéditől.
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Ne hagyd el azt, és megtart téged; szeresd azt, és megőriz téged.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
A bölcseség kezdete *ez:* szerezz bölcseséget, és minden keresményedből szerezz értelmet.
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Magasztald fel azt, és felmagasztal téged; tiszteltté tesz téged, ha hozzád öleled azt.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Ád a te fejednek kedvességnek koszorúját; igen szép ékes koronát ád néked.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Hallgasd, fiam, és vedd be az én beszédimet; így sokasulnak meg néked a te életednek esztendei.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Bölcseségnek útára tanítottalak téged, vezettelek téged az igazságnak ösvényin.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Mikor jársz, semmi nem szorítja meg a te járásodat; és ha futsz, nem ütközöl meg.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Ragaszkodjál az erkölcsi tanításhoz, ne hagyd el; őrizd meg azt, mert az a te életed.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
A hitetleneknek útjára ne menj, se ne járj a gonoszok ösvényén.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Hagyd el, át ne menj rajta; térj el tőle, és menj tovább.
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Mert nem alhatnak azok, ha gonoszt nem cselekesznek: és kimegy szemükből az álom, ha *mást* romlásra nem juttatnak.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Mert az istentelenségnek étkét eszik, és az erőszaktételnek borát iszszák.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Az igazak ösvénye pedig olyan, mint a hajnal világossága, mely *minél tovább* halad, *annál* világosabb lesz, a teljes délig.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Az istentelenek útja pedig olyan, mint a homály, nem tudják miben ütköznek meg.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Fiam, az én szavaimra figyelmezz, az én beszédimre hajtsad füledet.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Ne távozzanak el a te szemeidtől, tartsd meg ezeket a te elmédben.
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Mert életök ezek azoknak, a kik megnyerik, és egész testöknek egészség.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Minden féltett dolognál jobban őrizd meg szívedet, mert abból indul ki *minden* élet.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Vesd el tőled a száj hamisságát, és az ajkak álnokságát távoztasd el magadtól.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
A te szemeid előre nézzenek, és szemöldökid egyenest magad elé irányuljanak.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Egyengesd el lábaid ösvényit, s minden te útaid állhatatosak legyenek.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Ne térj jobbra, se balra, fordítsd el a te lábadat a gonosztól.
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.