Proverbs 1

משלי שלמה בן דוד מלך ישראל׃
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
לדעת חכמה ומוסר להבין אמרי בינה׃
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
לקחת מוסר השכל צדק ומשפט ומישרים׃
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
לתת לפתאים ערמה לנער דעת ומזמה׃
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
ישמע חכם ויוסף לקח ונבון תחבלות יקנה׃
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
להבין משל ומליצה דברי חכמים וחידתם׃
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
יראת יהוה ראשית דעת חכמה ומוסר אוילים בזו׃
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
שמע בני מוסר אביך ואל תטש תורת אמך׃
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
כי לוית חן הם לראשך וענקים לגרגרתיך׃
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
בני אם יפתוך חטאים אל תבא׃
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
אם יאמרו לכה אתנו נארבה לדם נצפנה לנקי חנם׃
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
נבלעם כשאול חיים ותמימים כיורדי בור׃
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
כל הון יקר נמצא נמלא בתינו שלל׃
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
גורלך תפיל בתוכנו כיס אחד יהיה לכלנו׃
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
בני אל תלך בדרך אתם מנע רגלך מנתיבתם׃
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
כי רגליהם לרע ירוצו וימהרו לשפך דם׃
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
כי חנם מזרה הרשת בעיני כל בעל כנף׃
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
והם לדמם יארבו יצפנו לנפשתם׃
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
כן ארחות כל בצע בצע את נפש בעליו יקח׃
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
חכמות בחוץ תרנה ברחבות תתן קולה׃
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
בראש המיות תקרא בפתחי שערים בעיר אמריה תאמר׃
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
עד מתי פתים תאהבו פתי ולצים לצון חמדו להם וכסילים ישנאו דעת׃
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
תשובו לתוכחתי הנה אביעה לכם רוחי אודיעה דברי אתכם׃
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
יען קראתי ותמאנו נטיתי ידי ואין מקשיב׃
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
ותפרעו כל עצתי ותוכחתי לא אביתם׃
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
גם אני באידכם אשחק אלעג בבא פחדכם׃
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
בבא כשאוה פחדכם ואידכם כסופה יאתה בבא עליכם צרה וצוקה׃
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
אז יקראנני ולא אענה ישחרנני ולא ימצאנני׃
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
תחת כי שנאו דעת ויראת יהוה לא בחרו׃
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
לא אבו לעצתי נאצו כל תוכחתי׃
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
ויאכלו מפרי דרכם וממעצתיהם ישבעו׃
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
כי משובת פתים תהרגם ושלות כסילים תאבדם׃
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
ושמע לי ישכן בטח ושאנן מפחד רעה׃
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.