Job 3

Danach tat Hiob seinen Mund auf und verfluchte seinen Tag.

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Und Hiob hob an und sprach:

Nebo mluvě Job, řekl:

Es verschwinde der Tag, an dem ich geboren wurde, und die Nacht, welche sprach: Ein Knäblein ist empfangen!

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Jener Tag sei Finsternis! nicht frage Gott nach ihm droben, und nicht erglänze über ihm das Licht!

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Finsternis und Todesschatten mögen ihn einlösen, Gewölk lagere sich über ihm, es schrecken ihn Tagesverfinsterungen!

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Jene Nacht, Dunkel ergreife sie; sie freue sich nicht unter den Tagen des Jahres, in die Zahl der Monde komme sie nicht!

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Siehe, jene Nacht sei unfruchtbar, es trete kein Jubel in sie ein!

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Verwünschen mögen sie die Verflucher des Tages, die fähig sind, den Leviathan aufzureizen!

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Verfinstert seien die Sterne ihrer Dämmerung; sie harre auf Licht, und da sei keines; und nicht schaue sie die Wimpern der Morgenröte!

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Denn sie hat die Pforte meines Mutterschoßes nicht verschlossen und Mühsal nicht verborgen vor meinen Augen. -

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Warum starb ich nicht von Mutterleibe an, kam aus dem Schoße hervor und verschied?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Weshalb kamen Knie mir entgegen, und wozu Brüste, daß ich sog?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Denn jetzt würde ich liegen und rasten, ich würde schlafen: dann hätte ich Ruhe, -

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

mit Königen und Räten der Erde, welche sich verödete Plätze erbauten,

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

oder mit Fürsten, die Gold hatten, die ihre Häuser mit Silber füllten;

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

oder, gleich einer verborgenen Fehlgeburt, wäre ich nicht da, gleich Kindern, die das Licht nicht erblickt haben.

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Dort lassen die Bösen ab vom Toben, und dort ruhen die an Kraft Erschöpften,

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

rasten die Gefangenen allesamt, hören nicht die Stimme des Treibers.

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Der Kleine und der Große, dort sind sie gleich, und der Knecht ist frei von seinem Herrn.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Warum gibt er dem Mühseligen Licht, und Leben denen, die bitterer Seele sind;

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

die auf den Tod harren, und er ist nicht da, und die nach ihm graben, mehr als nach verborgenen Schätzen;

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

die sich freuen bis zum Jubel, Wonne haben, wenn sie das Grab finden; -

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

dem Manne, dessen Weg ihm verborgen ist, und den Gott eingeschlossen hat ringsum?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Denn gleich meinem Brote kommt mein Seufzen, und wie Wasser ergießt sich mein Gestöhn.

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Denn ich fürchtete einen Schrecken, und er traf mich, und vor dem mir bangte, das kam über mich.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Ich war nicht ruhig, und ich rastete nicht und ruhte nicht, da kam das Toben.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.