Psalms 102

Prière d'un malheureux, lorsqu'il est abattu et qu'il répand sa plainte devant l'Eternel. Eternel, écoute ma prière, Et que mon cri parvienne jusqu'à toi!

Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse! Incline vers moi ton oreille quand je crie! Hâte-toi de m'exaucer!

Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Car mes jours s'évanouissent en fumée, Et mes os sont enflammés comme un tison.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Mon coeur est frappé et se dessèche comme l'herbe; J'oublie même de manger mon pain.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Mes gémissements sont tels Que mes os s'attachent à ma chair.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Je ressemble au pélican du désert, Je suis comme le chat-huant des ruines;

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Je n'ai plus de sommeil, et je suis Comme l'oiseau solitaire sur un toit.

Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Chaque jour mes ennemis m'outragent, Et c'est par moi que jurent mes adversaires en fureur.

Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Je mange la poussière au lieu de pain, Et je mêle des larmes à ma boisson,

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

A cause de ta colère et de ta fureur; Car tu m'as soulevé et jeté au loin.

Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Mes jours sont comme l'ombre à son déclin, Et je me dessèche comme l'herbe.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Mais toi, Eternel! tu règnes à perpétuité, Et ta mémoire dure de génération en génération.

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion; Car le temps d'avoir pitié d'elle, Le temps fixé est à son terme;

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Car tes serviteurs en aiment les pierres, Ils en chérissent la poussière.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Alors les nations craindront le nom de l'Eternel, Et tous les rois de la terre ta gloire.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Oui, l'Eternel rebâtira Sion, Il se montrera dans sa gloire.

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Il est attentif à la prière du misérable, Il ne dédaigne pas sa prière.

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Que cela soit écrit pour la génération future, Et que le peuple qui sera créé célèbre l'Eternel!

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Car il regarde du lieu élevé de sa sainteté; Du haut des cieux l'Eternel regarde sur la terre,

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Pour écouter les gémissements des captifs, Pour délivrer ceux qui vont périr,

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Afin qu'ils publient dans Sion le nom de l'Eternel, Et ses louanges dans Jérusalem,

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Quand tous les peuples s'assembleront, Et tous les royaumes, pour servir l'Eternel.

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Il a brisé ma force dans la route, Il a abrégé mes jours.

Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Je dis: Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours, Toi, dont les années durent éternellement!

Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Tu as anciennement fondé la terre, Et les cieux sont l'ouvrage de tes mains.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Ils périront, mais tu subsisteras; Ils s'useront tous comme un vêtement; Tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Mais toi, tu restes le même, Et tes années ne finiront point.

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Les fils de tes serviteurs habiteront leur pays, Et leur postérité s'affermira devant toi.

Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]