Job 28

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Gümüş maden ocağından elde edilir, Altını arıtmak için de bir yer vardır.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

Demir topraktan çıkarılır, Bakırsa taştan.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

İnsan karanlığa son verir, Koyu karanlığın, ölüm gölgesinin taşlarını Son sınırına kadar araştırır.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Maden kuyusunu insanların oturduğu yerden uzakta açar, İnsan ayağının unuttuğu yerlerde, Herkesten uzak iplere sarılıp sallanır.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Ekmek topraktan çıkar, Toprağın altı ise yanmış, altüst olmuştur.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

Kayalarından laciverttaşı çıkar, Yüzeyi altın tozunu andırır.

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Yırtıcı kuş yolu bilmez, Doğanın gözü onu görmemiştir.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

Güçlü hayvanlar oraya ayak basmamış, Aslan oradan geçmemiştir.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Madenci elini çakmak taşına uzatır, Dağları kökünden altüst eder.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Kayaların içinden tüneller açar, Gözleri değerli ne varsa görür.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Irmakların kaynağını tıkar, Gizli olanı ışığa çıkarır.

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Ama bilgelik nerede bulunur? Aklın yeri neresi?

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

İnsan onun değerini bilmez, Yaşayanlar diyarında ona rastlanmaz.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Engin, “Bende değil” der, Deniz, “Yanımda değil.”

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Onun bedeli saf altınla ödenmez, Değeri gümüşle ölçülmez.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Ona Ofir altınıyla, değerli oniksle, Laciverttaşıyla değer biçilmez.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Ne altın ne cam onunla karşılaştırılabilir, Saf altın kaplara değişilmez.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Yanında mercanla billurun sözü edilmez, Bilgeliğin değeri mücevherden üstündür.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Kûş topazı onunla denk sayılmaz, Saf altınla ona değer biçilmez.

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Öyleyse bilgelik nereden geliyor? Aklın yeri neresi?

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

O bütün canlıların gözünden uzaktır, Gökte uçan kuşlardan bile saklıdır.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Yıkım’la Ölüm: “Kulaklarımız ancak fısıltısını duydu” der.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Onun yolunu Tanrı anlar, Yerini bilen O’dur.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Çünkü O yeryüzünün uçlarına kadar bakar, Göklerin altındaki her şeyi görür.

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

Rüzgara güç verdiği, Suları ölçtüğü,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

Yağmura kural koyduğu, Yıldırıma yol açtığı zaman,

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

Bilgeliği görüp değerini biçti, Onu onaylayıp araştırdı.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

[] İnsana, “İşte Rab korkusu, bilgelik budur” dedi, “Kötülükten kaçınmak akıllılıktır.”