Psalms 102

Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

Ó Senhor, ouve a minha oração, e chegue a ti o meu clamor.

Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Não escondas de mim o teu rosto no dia da minha angústia; inclina para mim os teus ouvidos; no dia em que eu clamar, ouve-me depressa.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Pois os meus dias se desvanecem como fumaça, e os meus ossos ardem como um tição.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

O meu coração está ferido e seco como a erva, pelo que até me esqueço de comer o meu pão.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Por causa do meu doloroso gemer, os meus ossos se apegam à minha carne.

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Sou semelhante ao pelicano no deserto; cheguei a ser como a coruja das ruínas.

Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Vigio, e tornei-me como um passarinho solitário no telhado.

Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Os meus inimigos me afrontam todo o dia; os que contra mim se enfurecem, me amaldiçoam.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Pois tenho comido cinza como pão, e misturado com lágrimas a minha bebida,

Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

por causa da tua indignação e da tua ira; pois tu me levantaste e me arrojaste de ti.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Os meus dias são como a sombra que declina, e eu, como a erva, me vou secando.

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Mas tu, Senhor, estás entronizado para sempre, e o teu nome será lembrado por todas as gerações.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Tu te lenvantarás e terás piedade de Sião; pois é o tempo de te compadeceres dela, sim, o tempo determinado já chegou.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Porque os teus servos têm prazer nas pedras dela, e se compadecem do seu pó.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

As nações, pois, temerão o nome do Senhor, e todos os reis da terra a tua glória,

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

quando o Senhor edificar a Sião, e na sua glória se manifestar,

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

atendendo à oração do desamparado, e não desprezando a sua súplica.

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Escreva-se isto para a geração futura, para que um povo que está por vir louve ao Senhor.

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Pois olhou do alto do seu santuário; dos céus olhou o Senhor para a terra,

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

para ouvir o gemido dos presos, para libertar os sentenciados à morte;

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

a fim de que seja anunciado em Sião o nome do Senhor, e o seu louvor em Jerusalém,

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

quando se congregarem os povos, e os reinos, para servirem ao Senhor.

Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Ele abateu a minha força no caminho; abreviou os meus dias.

Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Eu clamo: Deus meu, não me leves no meio dos meus dias, tu, cujos anos alcançam todas as gerações.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Desde a antiguidade fundaste a terra; e os céus são obra das tuas mãos.

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Eles perecerão, mas tu permanecerás; todos eles, como um vestido, envelhecerão; como roupa os mundarás, e ficarão mudados.

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Mas tu és o mesmo, e os teus anos não acabarão.

Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

Os filhos dos teus servos habitarão seguros, e a sua descendência ficará firmada diante de ti.