Job 30

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Mas agora zombam de mim os de menos idade do que eu, cujos pais teria eu desdenhado de pôr com os cães do meu rebanho.

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

Pois de que me serviria a força das suas mãos, homens nos quais já pereceu o vigor?

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

De míngua e fome emagrecem; andam roendo pelo deserto, lugar de ruínas e desolação.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

Apanham malvas junto aos arbustos, e o seu mantimento são as raízes dos zimbros.

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

São expulsos do meio dos homens, que gritam atrás deles, como atrás de um ladrão.

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

Têm que habitar nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e dos penhascos.

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

Bramam entre os arbustos, ajuntam-se debaixo das urtigas.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

São filhos de insensatos, filhos de gente sem nome; da terra foram enxotados.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Mas agora vim a ser a sua canção, e lhes sirvo de provérbio.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Eles me abominam, afastam-se de mim, e no meu rosto não se privam de cuspir.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Porquanto Deus desatou a minha corda e me humilhou, eles sacudiram de si o freio perante o meu rosto.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

ë direita levanta-se gente vil; empurram os meus pés, e contra mim erigem os seus caminhos de destruição.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Estragam a minha vereda, promovem a minha calamidade; não há quem os detenha.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Vêm como por uma grande brecha, por entre as ruínas se precipitam.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Sobrevieram-me pavores; é perseguida a minha honra como pelo vento; e como nuvem passou a minha felicidade.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

E agora dentro de mim se derrama a minha alma; os dias da aflição se apoderaram de mim.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

De noite me são traspassados os ossos, e o mal que me corrói não descansa.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Pela violência do mal está desfigurada a minha veste; como a gola da minha túnica, me aperta.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Ele me lançou na lama, e fiquei semelhante ao pó e à cinza.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Clamo a ti, e não me respondes; ponho-me em pé, e não atentas para mim.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Tornas-te cruel para comigo; com a força da tua mão me persegues.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Levantas-me sobre o vento, fazes-me cavalgar sobre ele, e dissolves-me na tempestade.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Pois eu sei que me levarás à morte, e à casa do ajuntamento destinada a todos os viventes.

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Contudo não estende a mão quem está a cair? Ou não clama por socorro na sua calamidade?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Não chorava eu sobre aquele que estava aflito? Ou não se angustiava a minha alma pelo necessitado?

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Todavia aguardando eu o bem, eis que me veio o mal, e esperando eu a luz, veio a escuridão.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

As minhas entranhas fervem e não descansam; os dias da aflição me surpreenderam.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Denegrido ando, mas não do sol; levanto-me na congregação, e clamo por socorro.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Tornei-me irmão dos chacais, e companheiro dos avestruzes.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

A minha pele enegrece e se me cai, e os meus ossos estão queimados do calor.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Pelo que se tornou em pranto a minha harpa, e a minha flauta em voz dos que choram.