Job 3

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Allora Giobbe aprì la bocca e maledisse il giorno della sua nascita.

Nebo mluvě Job, řekl:

E prese a dire così:

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

"Perisca il giorno ch’io nacqui e la notte che disse: "E’ concepito un maschio!"

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Quel giorno si converta in tenebre, non se ne curi Iddio dall’alto, né splenda sovr’esso raggio di luce!

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Se lo riprendano le tenebre e l’ombra di morte, resti sovr’esso una fitta nuvola, le eclissi lo riempian di paura!

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Quella notte diventi preda d’un buio cupo, non abbia la gioia di contar tra i giorni dell’anno, non entri nel novero de’ mesi!

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Quella notte sia notte sterile, e non vi s’oda grido di gioia.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

La maledicano quei che maledicono i giorni e sono esperti nell’evocare il drago.

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Si oscurino le stelle del suo crepuscolo, aspetti la luce e la luce non venga, e non miri le palpebre dell’alba,

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

poiché non chiuse la porta del seno che mi portava, e non celò l’affanno agli occhi miei.

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Perché non morii nel seno di mia madre? Perché non spirai appena uscito dalle sue viscere?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Perché trovai delle ginocchia per ricevermi e delle mammelle da poppare?

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Ora mi giacerei tranquillo, dormirei, ed avrei così riposo

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

coi re e coi consiglieri della terra che si edificarono mausolei,

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

coi principi che possedean dell’oro e che empiron d’argento le lor case;

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

o, come l’aborto nascosto, non esisterei, sarei come i feti che non videro la luce.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Là cessano gli empi di tormentare gli altri. Là riposano gli stanchi,

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

là i prigioni han requie tutti insieme, senz’udir voce d’aguzzino.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Piccoli e grandi sono là del pari, e lo schiavo è libero del suo padrone.

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Perché dar la luce all’infelice e la vita a chi ha l’anima nell’amarezza,

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

i quali aspettano la morte che non viene, e la ricercano più che i tesori nascosti,

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

e si rallegrerebbero fino a giubilarne, esulterebbero se trovassero una tomba?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Perché dar vita a un uomo la cui via è oscura? e che Dio ha stretto in un cerchio?

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Io sospiro anche quando prendo il mio cibo, e i miei gemiti si spandono com’acqua.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Non appena temo un male, ch’esso mi colpisce; e quel che pavento, mi piomba addosso.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Non trovo posa, né requie, né pace, il tormento è continuo!"