Proverbs 1

Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

Salomon, Davidin pojan, Israelin kuninkaan sananlaskut;

Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

Oppia viisautta ja kuritusta, ymmärtää tiedon puhetta,

K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

Vastaanottaa ymmärryksen neuvoa, vanhurskautta, oikeutta ja siveyttä;

Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

Että tyhmät viisaaksi tulisivat ja nuorukaiset taidon ja ymmärryksen saisivat.

Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

Joka viisas on, se kuulkaan, että jän viisaammaksi tulis; ja joka toimellinen on, se ottakoon neuvon,

K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

Että hän ymmärtäis sananlaskut ja niiden selityksen, viisasten opin ja heidän tapauksensa.

Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

Herran pelko on viisauden alku; tyhmät hylkäävät viisauden ja opin.

Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Poikani kuule isäs kuritusta, ja älä hylkää äitis käskyä!

Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

Sillä se on sinun sinun pääs päällä otollinen kaunistus, ja käädyt kaulassas.

Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

Poikani! jos pahanjuoniset sinua sinua houkuttelevat, niin älä heihin suostu.

Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

Jos he sanovat: käy meidän kanssamme: me väijymme verta, ja viritämme pauloja nuhteettoman eteen ilman syytä;

Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

Me nielemme hänen, niinkuin helvetti elävältä, ja hurskaan niinkuin hautaan pudotamme;

Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

Me löydämme kaikellaista kallista tavaraa, ja täytämme huoneemme saaliista;

Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

Koettele meidän kanssamme : meillä kaikilla pitää yksi kukkaro oleman:

Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

Poikani! älä vaella heidän kanssansa: estä jalkas heidän retkiltänsä.

Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

Sillä heidän jalkansa juoksevat pahuuteen, ja he kiiruhtavat verta vuodattamaan.

Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

Sillä turhaan verkot viritetään lintuin silmäin edessä.

Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

Itse he myös väijyvät toinen toisensa verta, ja petoksella seisovat toinen toisensa hengen perään.

Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

Niin kaikki ahneet tekevät, ja ahneus on isännillensä surmaksi.

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

Viisaus ulkona valittaa, ja kadulla äänensä ilmoittaa.

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

Hän huutaa kansan edessä portissa, ja tuottaa sanansa edes kaupungissa, sanoen:

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Kuinka kauvan te tyhmät tahdotte olla taitamattomat, ja pilkkakirveet rakastaa naurua? ja te hullut vihata opetusta?

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Kääntäkäät itsenne minun kuritukseni puoleen: katso, ja minä tuon teille henkeni edes, ja ilmoitan teille sanani;

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Että minä kutsuin teitä, ja te estelitte teitänne: minä kokotin käteni, ja ei yksikään ottanut siitä vaaria,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

Te hylkäsitte kaiken neuvoni, ja ette tahtoneet kuritustani;

Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

Niin minä myös nauran teidän vahinkoanne, ja pilkkaan teitä, kuin teidän päällenne tulee se, jota te pelkäätte,

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

Kuin se tulee, jota te pelkäätte, niinkuin rajuilma, ja tuska niinkuin tuulispää; kuin teidän päällenne tulee ahdistus ja vaiva.

Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

Silloin he minua avuksensa huutavat, ja en minä kuule heitä: varhain he etsivät minua, ja ei löydä minua.

Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

Että he vihasivat opetusta, ja ei ottaneet vastaan Herran pelkoa,

Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

Eikä tyytyneet minun neuvooni, mutta laittivat kaiken kuritukseni;

Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

Niin pitää heidän syömän tiensä hedelmästä, ja neuvostansa ravituksi tuleman.

Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

Sillä tyhmäin himo tappaa heidät, ja hulluin onni kadottaa heidät.

Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Mutta joka minua kuulee, hän asuu turvallisesti, ja ei mitään pahaa pelkää.