Job 3

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Sitte avasi Job suunsa ja kirosi päivänsä.

Nebo mluvě Job, řekl:

Ja Job vastasi ja sanoi:

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Se päivä olkoon kadotettu, jona minä syntynyt olen, ja se yö, jona sanottiin: mies on siinnyt.

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Se päivä olkoon pimiä, ja älköön Jumala kysykö ylhäältä sen perään: älköön kirkkaus paistako hänen päällensä.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Pimeys ja kuolon varjo peittäköön hänen, olkoon pilvi hänen päällänsä; ja musta päivän sumu tehkään hänen kauhiaksi.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Sen yön käsittäköön pimeys, ja älkään iloitko vuosikausien päiväin seassa, ja älkään tulko kuukausien lukuun.

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Katso, olkoon se yö yksinäinen ja älköön yhtäkään iloa tulko siihen.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Ne jotka päivää kiroovat, he kirotkoot sitä, ne jotka ovat valmiit herättämään Leviatania.

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Sen tähdet olkoot pimiät hämärässänsä, odottakoot valkeutta, ja ei tulko, ja älkööt nähkö aamuruskon silmäripsiä,

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Ettei se sulkenut minun kohtuni ovea, ja ei kätkenyt onnettomuutta silmäini edestä.

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Miksi en minä kuollut äitini kohdussa? Miksi en minä läkähtynyt äitini kohdusta tultuani?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Miksi he ovat ottaneet minun helmaansa? Miksi minä olen nisiä imenyt?

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Niin minä nyt makaisin, olisin alallani, lepäisin, ja minulla olis lepo.

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

Maan kuningasten ja neuvojain kanssa, jotka heillensä rakentavat sitä mikä kylmillä on;

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

Eli päämiesten kanssa, joilla kultaa on, ja joiden huoneet ovat täynnä hopiaa;

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Eli niinkuin keskensyntyneet kätketyt; ja en oliskaan: niinkuin nuoret lapset, jotka ei koskaan valkeutta nähneet.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Siellä täytyy jumalattomain lakata väkivallastansa; siellä ovat ne levossa, jotka paljon vaivaa nähneet ovat;

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Siellä on vangeilla rauha muiden kanssa, ja ei kuule vaatian ääntä;

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Siellä ovat sekä pienet että suuret, ja palveliat vapaat isännistänsä:

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Miksi valkeus on annettu vaivaisille, ja elämä murheellisille sydämille?

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

Niille, jotka odottavat kuolemaa, ja ei se tule, ja kaivaisivat sitä ennen kuin aarnihautaa?

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

Niille, jotka kovin iloitsevat ja riemuitsevat, että he saisivat haudan?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Ja sille miehelle, jonka tie kätketty on, ja hänen edestänsä Jumalalta peitetty?

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Sillä minun leipäni tykönä minä huokaan, ja minun parkuni vuodatetaan niinkuin vesi,

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Sillä jota minä pelkäsin, se tuli minun päälleni, ja mitä minä kartin, tapahtui minulle.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Enkö minä ollut onnellinen? enkö minä ollut rauhassa? eikö minulla ollut hyvä lepo? ja nyt senkaltainen levottomuus tulee.