Proverbs 1

Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

Ordsprog af Salomo, Davids Søn, Israels Konge.

Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

Af dem skal man lære Visdom forstandig Tale,

K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

tage mod Tugt, som gør klog, mod Retfærdighed, Ret og Retsind;

Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

de skal give tankeløse Klogskab, ungdommen Kundskab og Kløgt;

Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

den vise høre og øge sin Viden, den forstandige vinde sig Levekunst;

K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

de skal lære at tyde Ordsprog og Billeder, de vises Ord og Gåder.

Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

HERRENs Frygt er Kundskabs begyndelse, Dårer ringeagter Visdom og Tugt.

Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Hør, min Søn, på din Faders Tugt, opgiv ikke din Moders Belæring.

Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

thi begge er en yndig Krans til dit Hoved og Kæder til din Hals.

Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

Min Søn, sig nej, når Syndere lokker!

Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

Siger de: "Kom med, lad os lure på den fromme, lægge Baghold for sagesløs, skyldfri Mand!

Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

Som Dødsriget sluger vi dem levende, med Hud og Hår, som for de i Graven.

Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

Vi vinder os Gods og Guld, vi fylder vore Huse med Rov.

Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

Gør fælles Sag med os; vi har alle fælles Pung!"

Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

- min Søn, gå da ikke med dem, hold din Fod fra deres Sti;

Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

thi deres Fødder løber efter ondt, de haster for at udgyde Blod.

Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

Thi det er unyttigt at udspænde Garnet for alle Fugles Øjne;

Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

de lurer på eget Blod, lægger Baghold for eget Liv.

Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

Så går det enhver, der attrår Rov, det tager sin Herres Liv.

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

Visdommen råber på Gaden, på Torvene løfter den Røsten;

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

oppe på Murene kalder den, tager til Orde i Byen ved Portindgangene:

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Hvor længe vil I tankeløse elske Tankeløshed, Spotterne finde deres Glæde i Spot og Dårerne hade kundskab?

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Vend eder til min Revselse! Se, jeg lader min Ånd udvælde for eder, jeg kundgør eder mine Ord:

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Fordi jeg råbte og I stod imod, jeg vinked og ingen ænsed det,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

men I lod hånt om alt mit Råd og tog ikke min Revselse til jer,

Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

derfor ler jeg ved eders Ulykke, spotter, når det, I frygter, kommer,

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

når det, I frygter, kommer som Uvejr, når eders Ulykke kommer som Storm, når Trængsel og Nød kommer over jer.

Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

Da svarer jeg ej, når de kalder, de søger mig uden at finde,

Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

fordi de hadede Kundskab og ikke valgte HERRENs Frygt;

Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

mit Råd tog de ikke til sig, men lod hånt om al min Revselse.

Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

Frugt af deres Færd skal de nyde og mættes med egne Råd;

Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

thi tankeløses Egensind bliver deres Død, Tåbers Sorgløshed bliver deres Undergang;

Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

men den, der adlyder mig, bor trygt, sikret mod Ulykkens Rædsel.