Job 4

Тогава теманецът Елифаз отговори и каза:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Ако се опитаме да ти кажем нещо, ще ти дотегне ли? Но кой може се сдържи да не говори?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Ето, ти си наставил мнозина и отслабнали ръце си укрепил.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Думите ти са изправили препъващия се и уморени колене си укрепил.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

А сега това те връхлетя и ти дотяга; докосва се до теб и се смущаваш.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Не е ли твоят страх от Бога упованието ти и непорочността на пътищата ти — надеждата ти?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Спомни си сега — кой някога невинен е погинал и праведни къде изтребени били са?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Според както аз видял съм, които измама орат и страдание сеят, това и после жънат.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

От Божия дъх те погиват и от полъха на ноздрите Му се довършват.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Реването на лъва и на ревящия гласът замлъкват и зъбите на лъвчетата се строшават.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Лъвът загива от липса на плячка и малките на лъвицата се разпръсват.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

А до мен достигна скришно дума и ухото ми от нея шепот долови.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

Сред мислите от нощните видения, когато дълбок сън хората напада,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

ужас ме обзе и потреперих, и всичките ми кости се разтресоха.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Тогава дух премина пред лицето ми и космите на тялото ми се изправиха.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Застана — но аз изгледа му не познах — като образ пред очите ми, мълчание, и чувам глас:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Може ли смъртен човек да е по-праведен от Бога? Може ли човек да е по-чист от Създателя си?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Той на слугите Си не се доверява и ангелите Си в заблуда обвинява,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

а колко повече онези, които живеят в къщи от кал, чиято основа е в пръстта, и които се смазват по-бързо от молеца!

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

От сутринта до вечерта се съсипват, без някой да забележи, погиват завинаги.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Щом се дръпнат въжетата на шатрите им, те умират; и то умират без мъдрост.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.