Psalms 102

Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]