Psalms 44

För sångmästaren; av Koras söner; en sång.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

 Gud, med våra öron hava vi hört,      våra fäder hava förtäljt därom för oss:  om den gärning du gjorde i deras dagar,  i forntidens dagar.

Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

 Det var du som med din hand  utrotade hedningarna, men planterade dem;  du fördärvade andra folk, men dem lät du utbreda sig.

Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

 Ty icke med sitt svärd intogo de landet,  och deras egen arm gav dem icke seger,  utan din högra hand och din arm  och ditt ansiktes ljus, ty du hade behag till dem.

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

 Du, densamme, är min konung, o Gud;  så tillsäg nu Jakob seger.

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

 Med din hjälp kunna vi stöta ned våra ovänner  och i ditt namn förtrampa våra motståndare.

V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

 Ty icke på min båge förlitar jag mig,  och mitt svärd kan icke giva mig seger;

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

 nej, du giver oss seger över våra ovänner,  och dem som hata oss låter du komma på skam.

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

 Gud lova vi alltid,  och ditt namn prisa vi evinnerligen.  Sela.

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

 Och dock har du nu förkastat oss och låtit oss varda till blygd,  och du drager icke ut med våra härar.

Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

 Du låter oss vika tillbaka för ovånnen,  och de som hata oss taga sig byte.

Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

 Du låter oss bliva uppätna såsom får,  och bland hedningarna han du förstrött oss.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

 Du säljer ditt folk för ett ringa pris,  stor är icke den vinst du har gjort därpå.

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

 Du låter oss bliva till smälek för våra grannar,  till spott och hån för dem som bo omkring oss.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

 Du gör oss till ett ordspråk bland hedningarna,  du låter folken skaka huvudet åt oss.

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

 Hela dagen är min smälek inför mig,  och blygsel höljer mitt ansikte,

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

 när jag hör smädarens och lastarens tal,  när jag ser fienden och den hämndgirige.

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

 Allt detta har kommit över oss,  och vi hava dock icke förgätit dig,  ej heller svikit ditt förbund.

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

 Våra hjärtan avföllo icke,  och våra steg veko ej av ifrån din väg,

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

 så att du därför har krossat oss i schakalers land  och övertäckt oss med dödsskugga.

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

 Om vi hade förgätit vår Guds namn  och uträckt våra händer till en främmande gud,

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

 månne icke Gud skulle hava utrannsakat det,  han som känner hjärtats lönnligheter?

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

 Nej, för din skull varda vi dödade hela dagen  och bliva aktade såsom slaktfår.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

 Vakna upp; varför sover du, Herre?  Vakna, förkasta oss icke för alltid.

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

 Varför döljer du ditt ansikte  och förgäter vårt lidande och trångmål?

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

 Se, vår själ är nedböjd i stoftet,  vår kropp ligger nedtryckt till jorden. [ (Psalms 44:27)  Stå upp till vår hjälp,  och förlossa oss för din nåds skull. ]

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]