Job 4

Därefter tog Elifas från Teman till orda och sade:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

 Misstycker du, om man dristar tala till dig?  Vem kan hålla tillbaka sina ord?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

 Se, många har du visat till rätta,  och maktlösa händer har du stärkt;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

 dina ord hava upprättat den som stapplade,  och åt vacklande knän har du givit kraft.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

 Men nu, då det gäller dig själv, bliver du otålig,  när det är dig det drabbar, förskräckes du.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

 Skulle då icke din gudsfruktan vara din tillförsikt  och dina vägars ostrafflighet ditt hopp?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

 Tänk efter: när hände det att en oskyldig fick förgås?  och var skedde det att de redliga måste gå under?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

 Nej, så har jag sett det gå, att de som plöja fördärv  och de som utså olycka, de skörda och sådant;

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

 för Guds andedräkt förgås de  och för en fnysning av hans näsa försvinna de.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

 Ja, lejonets skri och rytarens röst måste tystna,  och unglejonens tänder brytas ut;

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

 Det gamla lejonet förgås, ty det finner intet rov,  och lejoninnans ungar bliva förströdda.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

 Men till mig smög sakta ett ord,  mitt öra förnam det likasom en viskning,

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

 När tankarna svävade om vid nattens syner  och sömnen föll tung på människorna,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

 då kom en förskräckelse och bävan över mig,  med rysning fyllde den alla ben i min kropp.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

 En vindpust for fram över mitt ansikte,  därvid reste sig håren på min kropp.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

 Och något trädde inför mina ögon,  en skepnad vars form jag icke skönjde;  och jag hörde en susning och en röst:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

 »Kan då en människa hava rätt mot Gud  eller en man vara ren inför sin skapare?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

 Se, ej ens på sina tjänare kan han förlita sig,  jämväl sina änglar måste han tillvita fel;

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

 huru mycket mer då dem som bo i hyddor av ler,  dem som hava sin grundval i stoftet!  De krossas sönder så lätt som mal;

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

 när morgon har bytts till afton, ligga de slagna;  innan man aktar därpå, hava de förgåtts för alltid.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

 Ja, deras hyddas fäste ryckes bort för dem,  oförtänkt måste de dö.»

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.