Job 3

DESPUÉS de esto abrió Job su boca, y maldijo su día.

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Y exclamó Job, y dijo:

Nebo mluvě Job, řekl:

Perezca el día en que yo nací, Y la noche que se dijo: Varón es concebido.

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Sea aquel día sombrío, Y Dios no cuide de él desde arriba, Ni claridad sobre él resplandezca.

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Aféenlo tinieblas y sombra de muerte; Repose sobre él nublado, Que lo haga horrible como caliginoso día.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Ocupe la oscuridad aquella noche; No sea contada entre los días del año, Ni venga en él número de los meses.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

¡Oh si fuere aquella noche solitaria, Que no viniera canción alguna en ella!

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Maldíganla los que maldicen al día, Los que se aprestan para levantar su llanto.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Oscurézcanse las estrellas de su alba; Espere la luz, y no venga, Ni vea los párpados de la mañana:

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Por cuanto no cerró las puertas del vientre donde yo estaba, Ni escondió de mis ojos la miseria.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

¿Por qué no morí yo desde la matriz, Ó fuí traspasado en saliendo del vientre?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

¿Por qué me previnieron las rodillas? ¿Y para qué las tetas que mamase?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Pues que ahora yaciera yo, y reposara; Durmiera, y entonces tuviera reposo,

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Con los reyes y con los consejeros de la tierra, Que edifican para sí los desiertos;

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

Ó con los príncipes que poseían el oro, Que henchían sus casas de plata.

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

Ó ¿por qué no fuí escondido como aborto, Como los pequeñitos que nunca vieron luz?

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Allí los impíos dejan el perturbar, Y allí descansan los de cansadas fuerzas.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Allí asimismo reposan los cautivos; No oyen la voz del exactor.

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Allí están el chico y el grande; Y el siervo libre de su señor.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

¿Por qué se da luz al trabajado, Y vida á los de ánimo en amargura,

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Que esperan la muerte, y ella no llega, Aunque la buscan más que tesoros;

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

Que se alegran sobremanera, Y se gozan, cuando hallan el sepulcro?

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

¿Por qué al hombre que no sabe por donde vaya, Y al cual Dios ha encerrado?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Pues antes que mi pan viene mi suspiro; Y mis gemidos corren como aguas.

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Porque el temor que me espantaba me ha venido, Y hame acontecido lo que temía.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

No he tenido paz, no me aseguré, ni me estuve reposado; Vínome no obstante turbación.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.