Psalms 44

(Către mai marele cîntăreţilor. Un psalm al fiilor lui Core. O cîntare.) Dumnezeule, am auzit cu urechile noastre, şi părinţii noştri ne-au povestit lucrările, pe cari le-ai făcut pe vremea lor, în zilele de odinioară.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

Cu mîna Ta, ai izgonit neamuri, ca să -i sădeşti pe ei, ai lovit popoare, ca să -i întinzi pe ei.

Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Căci nu prin sabia lor au pus mîna pe ţară, nu braţul lor i -a mîntuit, ci dreapta Ta, braţul Tău, lumina Feţei Tale, pentrucă îi iubeai.

Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Dumnezeule, Tu eşti Împăratul meu: porunceşte izbăvirea lui Iacov!

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Cu Tine doborîm pe vrăjmaşii noştri, cu Numele Tău zdrobim pe protivnicii noştri.

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Căci nu în arcul meu mă încred, nu sabia mea mă va scăpa;

V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

ci Tu ne izbăveşti de vrăjmaşii noştri, şi dai de ruşine pe cei ce ne urăsc.

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Noi, în fiecare zi, ne lăudăm cu Dumnezeu, şi pururea slăvim Numele Tău. -(Oprire).

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

Dar Tu ne lepezi, ne acoperi de ruşine, nu mai ieşi cu oştirile noastre;

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

ne faci să dăm dosul înaintea vrăjmaşului, şi ceice ne urăsc, ridică prăzi luate dela noi.

Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Ne dai ca pe nişte oi de mîncat, şi ne risipeşti printre neamuri.

Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Vinzi pe poporul Tău pe nimic, şi nu -l socoteşti de mare preţ.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Ne faci de ocara vecinilor noştri, de batjocura şi de rîsul celor ce ne înconjoară.

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Ne faci de pomină printre neamuri, şi pricină de clătinare din cap printre popoare.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Ocara mea este totdeauna înaintea mea, şi ruşinea îmi acopere faţa,

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

la glasul celui ce mă batjocoreşte şi mă ocărăşte, la vederea vrăjmaşului şi răzbunătorului.

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

Toate acestea ni se întîmplă, fără ca noi să Te fi uitat, fără să fi călcat legămîntul Tău:

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

da, inima nu ni s'a abătut, paşii nu ni s'au depărtat de pe cărarea Ta,

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

ca să ne zdrobeşti în locuinţa şacalilor, şi să ne acoperi cu umbra morţii.

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Dacă am fi uitat Numele Dumnezeului nostru, şi ne-am fi întins mînile spre un dumnezeu străin,

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

n'ar şti Dumnezeu lucrul acesta, El, care cunoaşte tainele inimii?

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Dar din pricina Ta sîntem junghiaţi în toate zilele, sîntem priviţi ca nişte oi sortite pentru măcelărie.

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Trezeşte-Te! Pentruce dormi, Doamne? Trezeşte-Te! Nu ne lepăda pe vecie!

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Pentruce Îţi ascunzi Faţa? Pentruce uiţi de nenorocirea şi apăsarea noastră?

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Căci sufletul ne este doborît în ţărînă de mîhnire, trupul nostru este lipit de pămînt.

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Scoală-Te, ca să ne ajuţi! Izbăveşte-ne, pentru bunătatea Ta!

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]