Psalms 102

En bønn av en elendig, når han vansmekter og utøser sin sorg for Herrens åsyn.

Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

Herre, hør min bønn og la mitt rop komme til dig!

Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Skjul ikke ditt åsyn for mig på den dag jeg er i nød! Bøi ditt øre til mig! På den dag jeg roper, skynd dig å svare mig!

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

For mine dager er faret bort som en røk, og mine ben er forbrent som en brand.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Mitt hjerte er stukket som en urt og fortørket; for jeg har glemt å ete mitt brød.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

For mine lydelige sukks skyld henger mine ben ved mitt kjøtt.

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Jeg ligner pelikanen i ørkenen, jeg er som uglen på øde steder.

Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Jeg våker og er blitt som en enslig fugl på taket.

Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Hele dagen spotter mine fiender mig; de som raser mot mig, sverger ved mig.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

For jeg eter aske som brød og blander min drikk med gråt

Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

for din vredes og din harmes skyld; for du har løftet mig op og kastet mig bort.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Mine dager er som en hellende skygge, og selv visner jeg som en urt.

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Men du, Herre, du troner til evig tid, og ditt minne varer fra slekt til slekt.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Du vil reise dig, du vil forbarme dig over Sion; for det er tiden til å være det nådig, timen er kommet.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

For dine tjenere elsker dets stener, og de ynkes over dets støv.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Og hedningene skal frykte Herrens navn, og alle jordens konger din herlighet.

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

For Herren har bygget Sion, han har åpenbaret sig i sin herlighet.

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Han har vendt sig til de hjelpeløses bønn, og han har ikke foraktet deres bønn.

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Dette skal bli opskrevet for den kommende slekt, og det folk som skal skapes, skal love Herren.

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

For han har sett ned fra sin hellige høide, Herren har fra himmelen skuet til jorden

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

for å høre den fangnes sukk, for å løse dødens barn,

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

forat de i Sion skal forkynne Herrens navn og hans pris i Jerusalem,

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

når de samler sig, folkeslagene og rikene, for å tjene Herren.

Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Han har bøiet min kraft på veien, han har forkortet mine dager.

Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Jeg sier: Min Gud, ta mig ikke bort midt i mine dager! Dine år varer fra slekt til slekt.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Fordum grunnfestet du jorden, og himlene er dine henders gjerning.

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

De skal forgå, men du blir stående; de skal alle eldes som et klæde, som et klædebon omskifter du dem, og de omskiftes,

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

men du er den samme, og dine år får ingen ende. Dine tjeneres barn skal bo i ro, og deres avkom skal stå fast for ditt åsyn.

Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]