Psalms 44

Al capo de’ musici. Dei figliuoli di Core. Cantico. O Dio, noi abbiamo udito coi nostri orecchi, i nostri padri ci hanno raccontato l’opera che compisti ai loro giorni, ai giorni antichi.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

Tu con la tua mano scacciasti le nazioni e stabilisti i nostri padri; distruggesti dei popoli per estender loro.

Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Poiché essi non conquistarono il paese con la loro spada, né fu il loro braccio che li salvò, ma la tua destra, il tuo braccio, la luce del tuo volto, perché li gradivi.

Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Tu sei il mio re, o Dio, ordina la salvezza di Giacobbe!

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Con te noi abbatteremo i nostri nemici, nel tuo nome calpesteremo quelli che si levan contro a noi.

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Poiché non è nel mio arco che io confido, e non è la mia spada che mi salverà;

V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

ma sei tu che ci salvi dai nostri nemici e rendi confusi quelli che ci odiano.

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

In Dio noi ci glorieremo, ogni giorno e celebreremo il tuo nome in perpetuo. Sela.

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

Ma ora ci hai reietti e coperti d’onta, e non esci più coi nostri eserciti.

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

Tu ci fai voltar le spalle davanti al nemico, e quelli che ci odiano ci depredano.

Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Ci hai dati via come pecore da mangiare, e ci hai dispersi fra le nazioni.

Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Tu vendi il tuo popolo per un nulla, e non ti sei tenuto alto nel fissarne il prezzo.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Tu ci fai oggetto d’obbrobrio per i nostri vicini, di beffe e di scherno per quelli che ci stan d’intorno.

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Tu ci rendi la favola delle nazioni, e i popoli scuotono il capo, quando si tratta di noi.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Tuttodì l’onta mia mi sta dinanzi, e la vergogna mi cuopre la faccia

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

all’udire chi mi vitupera e m’oltraggia, al vedere il nemico ed il vendicativo.

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

Tutto questo ci è avvenuto. Eppure non t’abbiam dimenticato e non siamo stati infedeli al tuo patto.

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

Il nostro cuore non si è rivolto indietro, e i nostri passi non si sono sviati dal tuo sentiero,

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

perché tu ci avessi a fiaccare cacciandoci in dimore di sciacalli, perché tu avessi a stender su noi l’ombra della morte.

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Se avessimo dimenticato il nome del nostro Dio, e avessimo teso le mani verso un dio straniero,

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

Dio non l’avrebbe egli scoperto? Poich’egli conosce i segreti del cuore.

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Anzi è per cagion tua che siamo ogni dì messi a morte, e reputati come pecore da macello.

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Risvegliati! Perché dormi, o Signore? Destati, non rigettarci in perpetuo!

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Perché nascondi la tua faccia e dimentichi la nostra afflizione e la nostra oppressione?

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Poiché l’anima nostra è abbattuta nella polvere; il nostro corpo aderisce alla terra.

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Lèvati in nostro aiuto, e liberaci, per amor della tua benignità.

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]