Job 3

Allora Giobbe aprì la bocca e maledisse il giorno della sua nascita.

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

E prese a dire così:

Nebo mluvě Job, řekl:

"Perisca il giorno ch’io nacqui e la notte che disse: "E’ concepito un maschio!"

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Quel giorno si converta in tenebre, non se ne curi Iddio dall’alto, né splenda sovr’esso raggio di luce!

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Se lo riprendano le tenebre e l’ombra di morte, resti sovr’esso una fitta nuvola, le eclissi lo riempian di paura!

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Quella notte diventi preda d’un buio cupo, non abbia la gioia di contar tra i giorni dell’anno, non entri nel novero de’ mesi!

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Quella notte sia notte sterile, e non vi s’oda grido di gioia.

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

La maledicano quei che maledicono i giorni e sono esperti nell’evocare il drago.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Si oscurino le stelle del suo crepuscolo, aspetti la luce e la luce non venga, e non miri le palpebre dell’alba,

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

poiché non chiuse la porta del seno che mi portava, e non celò l’affanno agli occhi miei.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Perché non morii nel seno di mia madre? Perché non spirai appena uscito dalle sue viscere?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Perché trovai delle ginocchia per ricevermi e delle mammelle da poppare?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Ora mi giacerei tranquillo, dormirei, ed avrei così riposo

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

coi re e coi consiglieri della terra che si edificarono mausolei,

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

coi principi che possedean dell’oro e che empiron d’argento le lor case;

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

o, come l’aborto nascosto, non esisterei, sarei come i feti che non videro la luce.

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Là cessano gli empi di tormentare gli altri. Là riposano gli stanchi,

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

là i prigioni han requie tutti insieme, senz’udir voce d’aguzzino.

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Piccoli e grandi sono là del pari, e lo schiavo è libero del suo padrone.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Perché dar la luce all’infelice e la vita a chi ha l’anima nell’amarezza,

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

i quali aspettano la morte che non viene, e la ricercano più che i tesori nascosti,

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

e si rallegrerebbero fino a giubilarne, esulterebbero se trovassero una tomba?

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

Perché dar vita a un uomo la cui via è oscura? e che Dio ha stretto in un cerchio?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Io sospiro anche quando prendo il mio cibo, e i miei gemiti si spandono com’acqua.

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Non appena temo un male, ch’esso mi colpisce; e quel che pavento, mi piomba addosso.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Non trovo posa, né requie, né pace, il tormento è continuo!"

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.