Job 4

És felele a témáni Elifáz, és monda:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Ha szólni próbálunk hozzád, zokon veszed-é? De hát ki bírná türtőztetni magát a beszédben?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Ímé sokakat oktattál, és a megfáradott kezeket megerősítetted;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

A tántorgót a te beszédeid fentartották, és a reszkető térdeket megerősítetted;

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Most, hogy rád jött *a sor,* zokon veszed; hogy téged ért *a baj,* elrettensz!

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Nem bizodalmad-é a te istenfélelmed, s nem reménységed- é utaidnak becsületessége?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Emlékezzél, kérlek, ki az, a ki elveszett ártatlanul, és hol töröltettek el az igazak?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

A mint én láttam, a kik hamisságot szántanak és gonoszságot vetnek, ugyanazt aratnak.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Az Istennek lehelletétől elvesznek, az ő haragjának szelétől elpusztulnak.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Az oroszlán ordítása, a sakál üvöltése, és az oroszlán-kölykök fogai megsemmisülnek.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Az agg oroszlán elvész, ha nincs martaléka, a nőstény oroszlán kölykei elszélednek.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Szó lopódzék hozzám, s valami nesz üté meg abból fülemet.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

Éjjeli látásokon való töprengések között, mikor mély álom fogja el az embereket.

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Félelem szálla rám, és rettegés, s megreszketteté minden csontomat.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Valami szellem suhant el előttem, s testemnek szőre felborzolódék.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Megálla, de ábrázatját föl nem ismerém, egy alak vala szemeim előtt, mély csend, és *ilyen* szót hallék:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Vajjon a halandó igaz-é Istennél: az ő teremtője előtt tiszta-é az ember?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Ímé az ő szolgáiban sem bízhatik és az ő angyalaiban is talál hibát:

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Mennyivel inkább a sárházak lakosaiban, a kiknek fundamentumok a porban van, és könnyebben szétnyomhatók a molynál?!

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

Reggeltől estig gyötrődnek, s a nélkül, hogy észrevennék, elvesznek örökre.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Ha kiszakíttatik belőlök sátoruk kötele, nem halnak-é meg, és pedig bölcsesség nélkül?

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.