Job 17

Mein Geist ist verstört, meine Tage erlöschen, die Gräber sind für mich.

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Sind nicht Spöttereien um mich her, und muß nicht mein Auge weilen auf ihren Beleidigungen?

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Setze doch ein, leiste Bürgschaft für mich bei dir selbst! wer ist es sonst, der in meine Hand einschlagen wird?

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Denn ihre Herzen hast du der Einsicht verschlossen; darum wirst du ihnen nicht die Oberhand geben.

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Wenn einer die Freunde zur Beute ausbietet, so werden die Augen seiner Kinder verschmachten.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Und er hat mich hingestellt zum Sprichwort der Völker, und ich bin zum Anspeien ins Angesicht.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Und mein Auge ist trübe geworden vor Gram, und wie der Schatten sind alle meine Glieder.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Die Aufrichtigen werden sich hierüber entsetzen, und der Schuldlose wird aufgebracht werden über den Ruchlosen.

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Doch der Gerechte wird an seinem Wege festhalten, und der an Händen Reine wird an Stärke zunehmen.

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Aber ihr alle, kommet nur wieder heran! und einen Weisen werde ich nicht unter euch finden.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Meine Tage sind vorüber, zerrissen sind meine Pläne, das Eigentum meines Herzens.

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Die Nacht machen sie zum Tage, das Licht nahe vor lauter Finsternis.

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Wenn ich hoffe, so ist der Scheol mein Haus, in der Finsternis bette ich mein Lager.

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Zur Verwesung rufe ich: Du bist mein Vater! zu dem Gewürm: Meine Mutter und meine Schwester!

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Wo denn also ist meine Hoffnung? ja, meine Hoffnung, wer wird sie schauen?

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Sie fährt hinab zu den Riegeln des Scheols, wenn wir miteinander im Staube Ruhe haben.

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.