Job 17

Mon souffle se perd, Mes jours s'éteignent, Le sépulcre m'attend.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Je suis environné de moqueurs, Et mon oeil doit contempler leurs insultes.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Sois auprès de toi-même ma caution; Autrement, qui répondrait pour moi?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Car tu as fermé leur coeur à l'intelligence; Aussi ne les laisseras-tu pas triompher.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
On invite ses amis au partage du butin, Et l'on a des enfants dont les yeux se consument.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Il m'a rendu la fable des peuples, Et ma personne est un objet de mépris.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Mon oeil est obscurci par la douleur; Tous mes membres sont comme une ombre.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Les hommes droits en sont stupéfaits, Et l'innocent se soulève contre l'impie.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Le juste néanmoins demeure ferme dans sa voie, Celui qui a les mains pures se fortifie de plus en plus.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Mais vous tous, revenez à vos mêmes discours, Et je ne trouverai pas un sage parmi vous.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Quoi! mes jours sont passés, mes projets sont anéantis, Les projets qui remplissaient mon coeur...
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Et ils prétendent que la nuit c'est le jour, Que la lumière est proche quand les ténèbres sont là!
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
C'est le séjour des morts que j'attends pour demeure, C'est dans les ténèbres que je dresserai ma couche;
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
Je crie à la fosse: Tu es mon père! Et aux vers: Vous êtes ma mère et ma soeur!
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Mon espérance, où donc est-elle? Mon espérance, qui peut la voir?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Elle descendra vers les portes du séjour des morts, Quand nous irons ensemble reposer dans la poussière.
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.