Psalms 44

Ho Dio, per niaj oreloj ni aŭdis, niaj patroj rakontis al ni, Kion Vi faris en iliaj tagoj, en tempo antikva.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
Vi per Via mano forpelis popolojn, kaj ilin Vi enloĝigis; Popolojn Vi pereigis, kaj ilin Vi vastigis.
Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Ĉar ne per sia glavo ili akiris la teron, Kaj ne ilia brako helpis ilin; Sed nur Via dekstra mano kaj Via brako kaj la lumo de Via vizaĝo, Ĉar Vi ilin favoris.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Vi estas mia Reĝo, ho Dio; Disponu helpon al Jakob.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Per Vi ni disbatos niajn malamikojn; Per Via nomo ni piedpremos niajn kontraŭbatalantojn.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Ĉar ne mian pafarkon mi fidas, Mia glavo min ne helpos.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Sed Vi helpas nin kontraŭ niaj malamikoj, Kaj niajn malamantojn Vi kovras per honto.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Dion ni gloros ĉiutage, Kaj Vian nomon ni dankos eterne. Sela.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Tamen Vi nin forlasis kaj hontigis, Kaj Vi ne eliras kun nia militistaro.
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
Vi devigas nin forkuri de nia malamiko, Ke niaj malamantoj nin prirabu;
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Vi fordonas nin por formanĝo, kiel ŝafojn, Kaj inter la popolojn Vi disĵetis nin;
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Vi vendis Vian popolon por nenio, Kaj prenis por ili nenian prezon;
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Vi faris nin malestimataĵo por niaj najbaroj, Mokataĵo kaj insultataĵo por niaj ĉirkaŭantoj;
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Vi faris nin instrua ekzemplo por la popoloj, Ke la nacioj balancas pri ni la kapon.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Ĉiutage mia malhonoro estas antaŭ mi, Kaj honto kovras mian vizaĝon,
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Pro la voĉo de mokanto kaj insultanto, Antaŭ la vizaĝo de malamiko kaj venĝanto.
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Ĉio tio trafis nin, sed ni Vin ne forgesis, Kaj ni ne perfidiĝis al Via interligo.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Ne retiriĝis nia koro, Kaj niaj paŝoj ne deflankiĝis de Via vojo.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Kiam Vi batis nin sur loko de ŝakaloj Kaj kovris nin per ombro de morto,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Tiam se ni forgesus la nomon de nia Dio Kaj ni etendus niajn manojn al fremda dio:
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Ĉu Dio tion ne trovus? Li ja scias la sekretojn de la koro.
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Pro Vi ni ja estas mortigataj ĉiutage; Oni rigardas nin kiel ŝafojn por buĉo.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Leviĝu, kial Vi dormas, mia Sinjoro? Vekiĝu, ne forpuŝu por ĉiam.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Kial Vi kaŝas Vian vizaĝon, Forgesas nian mizeron kaj nian suferon?
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Nia animo estas ja ĵetita en la polvon; Nia korpo kliniĝis al la tero.
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Leviĝu; helpu kaj savu nin pro Via boneco.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]