Psalms 22

(Til sangmesteren. Efter "morgenrødens hind". En salme af David.) Min Gud, min Gud, hvorfor har du forladt mig? Mit Skrig til Trods er Frelsen mig fjern.

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Min Gud, jeg råber om Dagen, du svarer ikke, om Natten, men finder ej Hvile.

Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Og dog er du den hellige, som troner på Israels Lovsange.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

På dig forlod vore Fædre sig, forlod sig, og du friede dem;

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

de råbte til dig og frelstes, forlod sig på dig og blev ikke til Skamme.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

Men jeg er en Orm og ikke en Mand, til Spot for Mennesker, Folk til Spe;

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

alle, der ser mig, håner mig, vrænger Mund og ryster på Hovedet:

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

"Han har væltet sin Sag på HERREN; han fri ham og frelse ham, han har jo Velbehag i ham."

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Ja, du drog mig af Moders Liv, lod mig hvile trygt ved min Moders Bryst;

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

på dig blev jeg kastet fra Moders Skød, fra Moders Liv var du min Gud.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Vær mig ikke fjern, thi Trængslen er nær, og ingen er der, som hjælper!

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Stærke Tyre står omkring mig, Basans vældige omringer mig,

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

spiler Gabet op imod mig som rovgridske, brølende Løver.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Jeg er som Vand, der er udgydt, alle mine Knogler skilles, mit Hjerte er blevet som Voks, det smelter i Livet på mig;

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

min Gane er tør som et Potteskår til Gummerne klæber min Tunge, du lægger mig ned i Dødens Støv.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Thi Hunde står omkring mig, onde i Flok omringer mig, de har gennemboret mine Hænder og Fødder,

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

jeg kan tælle alle mine Ben; med Skadefryd ser de på mig.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Mine Klæder deler de mellem sig, om Kjortelen kaster de Lod.

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Men du, o HERRE, vær ikke fjern, min Redning, il mig til Hjælp!

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Udfri min Sjæl fra Sværdet, min eneste af Hundes Vold!

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Frels mig fra Løvens Gab, fra Vildoksens Horn! Du har bønhørt mig.

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Dit Navn vil jeg kundgøre for mine Brødre, prise dig midt i Forsamlingen:

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

"I, som frygter HERREN, pris ham, ær ham; al Jakobs Æt, bæv for ham, al Israels Æt!

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Thi han foragtede ikke, forsmåede ikke den armes Råb, skjulte ikke sit Åsyn for ham, men hørte, da han råbte til ham!"

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Jeg vil synge din Pris i en stor Forsamling, indfri mine Løfter iblandt de fromme;

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

de ydmyge skal spise og mættes; hvo HERREN søger, skal prise ham; deres Hjerte leve for evigt!

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

Den vide Jord skal mærke sig det og omvende sig til HERREN, og alle Folkenes Slægter skal tilbede for hans Åsyn;

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

thi HERRENs er Riget, han er Folkenes Hersker.

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

De skal tilbede ham alene, alle Jordens mægtige; de skal bøje sig for hans Åsyn, alle, der nedsteg i Støvet og ikke holdt deres Sjæl i Live.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Ham skal Efterkommeme tjene; om HERREN skal tales til Slægten, der kommer;

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

de skal forkynde et Folk, der fødes, hans Retfærd. Thi han greb ind.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]