Job 17

Brudt er min Ånd, mine Dage slukt, og Gravene venter mig;

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

visselig, Spot er min Del, og bittert er, hvad mit Øje må skue.

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Stil Sikkerhed for mig hos dig! Hvem anden giver mig Håndslag?

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Thi du lukked deres Hjerte for Indsigt, derfor vil du ikke ophøje dem;

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

den, der forråder Venner til Plyndring, hans Sønners Øjne hentæres.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Til Mundheld har du gjort mig for Folk, jeg er blevet et Jærtegn for dem;

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

mit Øje er sløvet af Kvide, som Skygger er mine Lemmer til Hobe;

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

retsindige stivner af Rædsel ved sligt, over vanhellig harmes den skyldfri,

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

men den retfærdige holder sin Vej, en renhåndet vokser i Kraft.

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Men I, mød kun alle frem igen, en Vismand fnder jeg ikke iblandt jer!

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Mine Dage stunder mod Døden, brudt er mit Hjertes Ønsker;

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Natten gør jeg til Dag, Lyset for mig er Mørke;

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

vil jeg håbe, får jeg dog Bolig i Døden, jeg reder i Mørket mit Leje,

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Graven kalder jeg Fader, Forrådnelsen Moder og Søster.

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Hvor er da vel mit Håb, og hvo kan øjne min Lykke?

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Mon de vil følge mig ned i Dødsriget, skal sammen vi synke i Støvet?

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.