Job 16

Så tog Job til Orde og svarede:

A odpovídaje Job, řekl:

"Nok har jeg hørt af sligt, besværlige Trøstere er I til Hobe!

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

Får Mundsvejret aldrig Ende? Hvad ægged dig dog til at svare?

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Også jeg kunde tale som I, hvis I kun var i mit Sted, føje mine Ord imod jer og ryste på Hovedet ad jer,

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

styrke jer med min Mund, ej spare på ynksomme Ord!

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

Taler jeg, mildnes min Smerte ikke og om jeg tier, hvad Lindring får jeg?

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Dog nu har han udtømt min Kraft, du bar ødelagt hele min Kreds;

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

at du greb mig, gælder som Vidnesbyrd mod mig, min Magerhed vidner imod mig.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

Hans Vrede river og slider i mig, han skærer Tænder imod mig. Fjenderne hvæsser Blikket imod mig,

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

de opspiler Gabet imod mig, slår mig med Hån på Kind og flokkes til Hobe omkring mig;

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

Gud gav mig hen i Niddingers Vold, i gudløses Hænder kasted han mig.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Jeg leved i Fred, så knuste han mig, han greb mig i Nakken og sønderslog mig; han stilled mig op som Skive,

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

hans Pile flyver omkring mig, han borer i Nyrerne uden Skånsel, udgyder min Galde på Jorden;

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Revne på Revne slår han mig, stormer som Kriger imod mig.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Over min Hud har jeg syet Sæk og boret mit Horn i Støvel;

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

mit Ansigt er rødt af Gråd, mine Øjenlåg hyllet i Mørke,

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

skønt der ikke er Vold i min Hånd, og skønt min Bøn er ren!

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

Dølg ikke, Jord, mit Blod, mit Skrig komme ikke til Hvile!

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

Alt nu er mit Vidne i Himlen, min Talsmand er i det høje;

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

gid min Ven lod sig finde! Mit Øje vender sig med Tårer til Gud,

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

at han skifter Ret mellem Manden og Gud, mellem Mennesket og hans Ven!

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

Thi talte er de kommende År, jeg skal ud på en Færd, jeg ej vender hjem fra.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.