Job 4

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Elifaz din Teman a luat cuvîntul şi a zis:

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

,,Dacă vom îndrăzni să-ţi vorbim, te vei supăra? Dar cine ar putea să tacă?

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

De multeori tu ai învăţat pe alţii, şi ai întărit mînile slăbite.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Cuvintele tale au ridicat pe cei ce se clătinau, şi ai întărit genunchii cari se îndoiau.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Şi acum, cînd este vorba de tine, eşti slab! Acum, cînd eşti atins tu, te turburi! Nu este frica ta de Dumnezeu sprijinul tău?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Nădejdea ta, nu -i neprihănirea ta?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Adu-ţi aminte, te rog: care nevinovat a perit? Cari oameni neprihăniţi au fost nimiciţi?

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

După cîte am văzut eu, numai cei ce ară fărădelegea şi samănă nelegiuirea îi seceră roadele!

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Aceia pier prin suflarea lui Dumnezeu, nimiciţi de vîntul mîniei Lui.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Mugetul leilor încetează, dinţii puilor de lei sînt zdrobiţi!

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Leul bătrîn piere din lipsă de pradă, şi puii leoaicei se risipesc.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

Un cuvînt s'a furişat pînă la mine, şi urechea mea i -a prins sunetele uşoare.

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

În clipa cînd vedeniile de noapte frămîntă gîndul, cînd oamenii sînt cufundaţi într'un somn adînc,

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

m'a apucat groaza şi spaima, şi toate oasele mi-au tremut.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Un duh a trecut pe lîngă mine... Tot părul mi s'a sbîrlit ca ariciul...

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Un chip cu o înfăţişare necunoscută era înaintea ochilor mei. Şi am auzit un glas care şoptea încetişor:

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

,,Fi-va omul fără vină înaintea lui Dumnezeu? Fi-va el curat înaintea Celui ce l -a făcut?

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Dacă n'are încredere Dumnezeu nici în slujitorii Săi, dacă găseşte El greşeli chiar la îngerii Săi,

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

cu cît mai mult la cei ce locuiesc în case de lut, cari îşi trag obîrşia din ţărînă, şi pot fi zdrobiţi ca un vierme!

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

De dimineaţă pînă seara sînt zdrobiţi, pier pentru totdeauna, şi nimeni nu ţine seama de ei.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Li se taie firul vieţii: mor, şi tot n'au căpătat înţelepciunea!