Job 17

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

O meu espírito está quebrantado, os meus dias se extinguem, a sepultura me está preparada!

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Deveras estou cercado de zombadores, e os meus olhos contemplam a sua provocação!

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Dá-me, peço-te, um penhor, e sê o meu fiador para contigo; quem mais há que me dê a mão?

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Porque aos seus corações encobriste o entendimento, pelo que não os exaltarás.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Quem entrega os seus amigos como presa, os olhos de seus filhos desfalecerão.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Mas a mim me pôs por motejo dos povos; tornei-me como aquele em cujo rosto se cospe.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

De mágoa se escureceram os meus olhos, e todos os meus membros são como a sombra.

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Os retos pasmam disso, e o inocente se levanta contra o ímpio.

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Contudo o justo prossegue no seu caminho e o que tem mãos puras vai crescendo em força.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Mas tornai vós todos, e vinde, e sábio nenhum acharei entre vós.

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Os meus dias passaram, frustraram-se os meus propósitos, as aspirações do meu coração.

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Convertem-me a noite em dia, e a luz, dizem, está perto das trevas.

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

Se eu esperar, a sepultura é minha casa; nas trevas estendi a minha cama.

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Eu disse à cova: Tu és meu pai; e aos vermes: Vós sois minha mãe e minha irmã.

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

E onde está então a minha esperança? Sim, a minha esperança, quem a poderá ver?

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Descerão comigo até as trancas da sepultura. Descansaremos juntos no pó.