Psalms 38

Žalm Davidův k připomínání.

En salme av David; til ihukommelse.

Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

Herre, straff mig ikke i din vrede, og tukt mig ikke i din harme!

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

For dine piler har rammet mig, og din hånd er falt tungt på mig.

Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

Det er intet friskt i mitt kjød for din vredes skyld, det er ingen fred i mine ben for min synds skyld.

Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

For mine misgjerninger går over mitt hode, som en tung byrde er de mig for tunge.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Mine bylder lukter ille, de råtner for min dårskaps skyld.

Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Jeg er kroket, aldeles nedbøiet; hele dagen går jeg i sørgeklær.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

For mine lender er fulle av brand, og det er intet friskt i mitt kjød.

Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

Jeg er kold og stiv og aldeles knust, jeg hyler for mitt hjertes stønnen.

Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

Herre, for ditt åsyn er all min lengsel, og mitt sukk er ikke skjult for dig.

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Mitt hjerte slår heftig, min kraft har sviktet mig, og mine øines lys, endog det er borte for mig.

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

Mine venner og mine frender holder sig i avstand fra min plage, og mine nærmeste står langt borte.

Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

Og de som står mig efter livet, setter snarer, og de som søker min ulykke, taler om undergang, og på svik tenker de den hele dag.

Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

Og jeg er som en døv, jeg hører ikke, og som en stum, som ikke later op sin munn.

Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Ja, jeg er som en mann som ikke hører, og som ikke har motsigelse i sin munn.

Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

For til dig, Herre, står mitt håp; du skal svare, Herre min Gud!

Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

For jeg sier: De vil ellers glede sig over mig; når min fot vakler, ophøier de sig over mig.

Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

For jeg er nær ved å falle, og min smerte er alltid for mig.

A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

For jeg bekjenner min misgjerning, jeg sørger over min synd.

Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

Og mine fiender lever, er mektige, og mange er de som hater mig uten årsak.

A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

Og de som gjengjelder godt med ondt, står mig imot, fordi jeg jager efter det gode.

Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

Forlat mig ikke, Herre! Min Gud, vær ikke langt borte fra mig! Skynd dig å hjelpe mig, Herre, min frelse!