Psalms 38

Žalm Davidův k připomínání.

(En salme af David. Lehazkir.) HERRE, revs mig ej i din vrede, tugt mig ej i din Harme!

Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

Thi dine pile sidder i mig, din Hånd har lagt sig på mig.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Intet er karskt på min Krop for din Vredes Skyld, intet uskadt i mine Ledemod for mine Synders Skyld;

Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

thi over mit Hoved skyller min Brøde som en tyngende Byrde, for tung for mig.

Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

Mine Sår både stinker og rådner, for min Dårskabs Skyld går jeg bøjet;

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

jeg er såre nedtrykt, sorgfuld vandrer jeg Dagen lang.

Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Thi Lænderne er fulde af Brand, intet er karskt på min Krop,

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

jeg er lammet og fuldkommen knust, jeg skriger i Hjertets Vånde.

Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

HERRE, du kender al min Attrå, mit Suk er ej skjult for dig;

Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

mit Hjerte banker, min Kraft har svigtet, selv mit Øje har mistet sin Glans.

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

For min Plages Skyld flyr mig Ven og Frænde, mine Nærmeste holder sig fjert;

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

de, der vil mig til Livs, sætter Snarer, og de, der vil mig ondt, lægger Råd om Fordærv, de tænker Dagen igennem på Svig.

Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

Men jeg er som en døv, der intet hører, som en stum, der ej åbner sin Mund,

Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

som en Mand, der ikke kan høre, i hvis Mund der ikke er Svar.

Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Thi til dig står mit Håb, o HERRE, du vil bønhøre, Herre min Gud,

Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

når jeg siger: "Lad dem ikke glæde sig over mig, hovmode sig over min vaklende Fod!"

Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

Thi jeg står allerede for Fald, mine Smerter minder mig stadig;

Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

thi jeg må bekende min Skyld må sørge over min Synd.

A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

Mange er de, der med Urette er mine Fjender, talrige de, der hader mig uden Grund,

Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

som lønner mig godt med ondt, som står mig imod, fordi jeg søger det gode.

A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

HERRE, forlad mig ikke, min Gud, hold dig ikke borte fra mig,

Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

il mig til Hjælp, o Herre, min Frelse!