Psalms 22

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

(Til sangmesteren. Efter "morgenrødens hind". En salme af David.) Min Gud, min Gud, hvorfor har du forladt mig? Mit Skrig til Trods er Frelsen mig fjern.

Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Min Gud, jeg råber om Dagen, du svarer ikke, om Natten, men finder ej Hvile.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Og dog er du den hellige, som troner på Israels Lovsange.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

På dig forlod vore Fædre sig, forlod sig, og du friede dem;

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

de råbte til dig og frelstes, forlod sig på dig og blev ikke til Skamme.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Men jeg er en Orm og ikke en Mand, til Spot for Mennesker, Folk til Spe;

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

alle, der ser mig, håner mig, vrænger Mund og ryster på Hovedet:

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

"Han har væltet sin Sag på HERREN; han fri ham og frelse ham, han har jo Velbehag i ham."

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

Ja, du drog mig af Moders Liv, lod mig hvile trygt ved min Moders Bryst;

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

på dig blev jeg kastet fra Moders Skød, fra Moders Liv var du min Gud.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Vær mig ikke fjern, thi Trængslen er nær, og ingen er der, som hjælper!

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Stærke Tyre står omkring mig, Basans vældige omringer mig,

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

spiler Gabet op imod mig som rovgridske, brølende Løver.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Jeg er som Vand, der er udgydt, alle mine Knogler skilles, mit Hjerte er blevet som Voks, det smelter i Livet på mig;

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

min Gane er tør som et Potteskår til Gummerne klæber min Tunge, du lægger mig ned i Dødens Støv.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Thi Hunde står omkring mig, onde i Flok omringer mig, de har gennemboret mine Hænder og Fødder,

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

jeg kan tælle alle mine Ben; med Skadefryd ser de på mig.

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Mine Klæder deler de mellem sig, om Kjortelen kaster de Lod.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Men du, o HERRE, vær ikke fjern, min Redning, il mig til Hjælp!

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Udfri min Sjæl fra Sværdet, min eneste af Hundes Vold!

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Frels mig fra Løvens Gab, fra Vildoksens Horn! Du har bønhørt mig.

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Dit Navn vil jeg kundgøre for mine Brødre, prise dig midt i Forsamlingen:

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

"I, som frygter HERREN, pris ham, ær ham; al Jakobs Æt, bæv for ham, al Israels Æt!

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Thi han foragtede ikke, forsmåede ikke den armes Råb, skjulte ikke sit Åsyn for ham, men hørte, da han råbte til ham!"

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Jeg vil synge din Pris i en stor Forsamling, indfri mine Løfter iblandt de fromme;

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

de ydmyge skal spise og mættes; hvo HERREN søger, skal prise ham; deres Hjerte leve for evigt!

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Den vide Jord skal mærke sig det og omvende sig til HERREN, og alle Folkenes Slægter skal tilbede for hans Åsyn;

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

thi HERRENs er Riget, han er Folkenes Hersker.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

De skal tilbede ham alene, alle Jordens mægtige; de skal bøje sig for hans Åsyn, alle, der nedsteg i Støvet og ikke holdt deres Sjæl i Live.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Ham skal Efterkommeme tjene; om HERREN skal tales til Slægten, der kommer;

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

de skal forkynde et Folk, der fødes, hans Retfærd. Thi han greb ind.