Psalms 44

Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

(По слав. 43) За първия певец. Маскил на Кореевите синове. Боже, с ушите си сме чули, бащите ни са ни разказвали за делото, което си извършил в техните дни, в древните дни.

Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Ти си изгонил с ръката Си езичниците, а тях си насадил; разбил си племена, а тях си разпрострял.

Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Защото не чрез своя меч завладяха те земята, нито ги спаси ръката им, а Твоята десница и Твоята ръка, и светлината на лицето Ти — защото Ти благоволи във тях.

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Боже, Ти си моят Цар; заповядай и дай спасение за Яков!

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Чрез Теб ще повалим враговете си; чрез Твоето Име ще стъпчем онези, които стават против нас.

V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

Защото няма да се уповавам на лъка си, нито мечът ми ще ме спаси.

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Защото Ти си ни спасил от притеснителите ни и си посрамил онези, които ни мразят.

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

С Бога ще се хвалим всеки ден и ще прославяме Твоето Име до века. (Села.)

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

Но сега Ти си ни отхвърлил и си ни посрамил, и не излизаш с нашите войски.

Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Пред притеснителя ни връщаш и онези, които ни мразят, грабят за себе си.

Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Предал си ни като овце за клане и си ни разпръснал между езичниците.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Продал си Своя народ за нищо и не си спечелил от цената му.

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Правиш ни за поговорка на съседите ни, за присмех и подигравка на онези, които са около нас.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Правиш ни за поговорка сред езичниците, за посмешище между народите.

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Всеки ден позорът ми е пред мен и покри ме срамът на лицето ми —

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

заради гласа на този, който позори и хули, заради врага и отмъстителя.

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

Всичко това дойде върху нас, но ние не Те забравихме и не изменихме на Твоя завет.

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

Сърцето ни не се върна назад и стъпките ни не се отклониха от Твоята пътека,

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

ако и да си ни съкрушил в място на чакали и със смъртна сянка да си ни покрил.

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

Ако бяхме забравили Името на своя Бог и към чужд бог ако бяхме прострели ръцете си,

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Бог нямаше ли да издири това? Защото Той знае тайните на сърцето.

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Да, заради Теб сме убивани цял ден, считани сме като овце за клане.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Събуди се! Защо спиш, Господи? Стани, не ни отхвърляй навеки!

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Защо криеш лицето Си и забравяш бедствието ни и угнетението ни?

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Защото душата ни е снишена до пръстта, тялото ни прилепва към земята.

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

Стани да ни помогнеш и ни избави заради милостта Си!