John 12

А шест дни преди Пасхата Иисус дойде във Витания, където беше Лазар, когото Той възкреси от мъртвите.

Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

Там Му направиха вечеря и Марта прислужваше; а Лазар беше един от тези, които седяха с Него на трапезата.

I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

Тогава Мария, като взе една литра миро от чист и скъпоценен нард, помаза краката на Иисус и с косата си избърса краката Му; и къщата се изпълни с благоухание от мирото.

Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

Тогава един от учениците Му, Юда Искариотски, който щеше да Го предаде, каза:

Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

Защо не се продаде това миро за триста динария, за да се раздадат на бедните?

Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

А това каза не защото го беше грижа за бедните, а защото беше крадец и като държеше касата, вземаше това, което пускаха в нея.

To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

Тогава Иисус каза: Оставете я; тя е запазила това за деня на Моето погребение.

Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

Защото бедните винаги се намират между вас, но Аз не винаги се намирам.

Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

И голямо множество от юдеите узнаха, че е там; и дойдоха не само заради Иисус, но за да видят и Лазар, когото Той беше възкресил от мъртвите.

Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

А главните свещеници се наговориха да убият и Лазар,

Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

защото поради него мнозина от юдеите отиваха и вярваха в Иисус.

Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

На следващия ден едно голямо множество, което беше дошло на празника, като чуха, че Иисус идвал в Ерусалим,

Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

взеха палмови клони и излязоха да Го посрещнат, викайки: Осанна! Благословен, който иде в Господното Име, Царят на Израил!

Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

А Иисус, като намери едно магаренце, го възседна, както е писано:

I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

?Не бой се, дъще Сионова! Ето, твоят Цар идва, възседнал на магаренце.“

Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

Учениците Му отначало не разбраха това; но когато Иисус се прослави, тогава си спомниха, че това беше писано за Него и че те Му сториха това.

Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

А народът, който беше с Него, когато повика Лазар от гроба и го възкреси от мъртвите, свидетелстваше.

Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

По същата причина Го посрещна и множеството, защото чуха, че извършил това знамение.

Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

Затова фарисеите казаха помежду си: Вижте, че нищо не постигате! Ето, светът отиде след Него.

Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.

А между онези, които дойдоха на поклонение по празника, имаше и някои гърци.

Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

Те отидоха при Филип, който беше от Витсаида Галилейска, и го помолиха, казвайки: Господине, искаме да видим Иисус.

Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

Филип дойде и каза на Андрей; а Андрей и Филип казаха на Иисус.

Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.

А Иисус в отговор им каза: Дойде часът да се прослави Човешкият Син.

A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

Истина, истина ви казвам: ако житното зърно не падне в земята и не умре, то си остава само; но ако умре, дава много плод.

Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

Който обича живота си, ще го изгуби; и който мрази живота си на този свят, ще го запази за вечен живот.

Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

Ако служи някой на Мен, нека последва Мен; и където съм Аз, там ще бъде и служителят Ми. Който служи на Мен, него ще почете Моят Отец.

Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.

Сега душата Ми е развълнувана; и какво да кажа? Отче, избави Ме от този час. Но за това дойдох до този час.

Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

Отче, прослави Името Си. Тогава дойде глас от небето: И го прославих, и пак ще го прославя!

Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

На това народът, който стоеше там, като чу, каза: Гръм е. Други пък казаха: Ангел Му говори.

Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

Иисус в отговор каза: Този глас не дойде заради Мен, а заради вас.

Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

Сега е съд на този свят; сега князът на този свят ще бъде изхвърлен вън.

Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

И Аз, когато бъда издигнат от земята, ще привлека всички при Себе Си.

A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

А като казваше това, Той означаваше от каква смърт щеше да умре.

(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

А множеството Му отговори: Ние сме чули от закона, че Христос пребъдва до века; а Ти как казваш, че Човешкият Син трябва да бъде издигнат? Кой е този Човешки Син?

Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

Тогава Иисус им каза: Още малко време светлината е между вас. Ходете, докато имате светлината, за да не ви обхване тъмнината. Който ходи в тъмнината, не знае къде отива.

Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

Докато имате светлината, вярвайте в светлината, за да станете синове на светлината. Това изговори Иисус и си отиде, и се скри от тях.

Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

Но макар и да беше извършил толкова знамения пред тях, те пак не вярваха в Него;

A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,

за да се изпълни реченото от пророк Исая, който каза: ?Господи, кой от нас е повярвал на онова, което сме чули? И на кого се е открила мишцата Господна?“

Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

Те затова не можеха да вярват, защото Исая пак е казал:

Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:

?Ослепил е очите им и закоравил сърцата им, да не би с очи да видят и със сърце да разберат, за да се обърнат и да ги изцеля.“

Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

Това каза Исая, защото видя славата Му и говори за Него.

To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

Но пак мнозина от първенците повярваха в Него, но поради фарисеите не Го изповядаха, за да не бъдат отлъчени от синагогата;

A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.

защото обикнаха човешката слава повече от Божията слава.

Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

А Иисус извика и каза: Който вярва в Мен, не в Мен вярва, а в Онзи, който Ме е пратил.

Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.

И който вижда Мен, вижда Онзи, който Ме е пратил.

A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

Аз дойдох като светлина на света, за да не остане в тъмнина никой, който вярва в Мен.

Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

И ако някой чуе думите Ми и не ги пази, Аз не го съдя; защото не дойдох, за да съдя света, а за да спася света.

A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.

Който Ме отхвърля и не приема думите Ми, има кой да го съди – словото, което говорих, то ще го съди в последния ден.

Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

Защото Аз не говорих от Себе Си, а Отец, който Ме прати, Той Ми даде заповед какво да кажа и какво да говоря.

Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

И зная, че Неговата заповед е вечен живот. И така, това, което говоря, го говоря така, както Ми е казал Отец.

A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.