John 11

Един човек на име Лазар, от Витания, от селото на Мария и на сестра й Марта, беше болен.

Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.

А Мария, чийто брат Лазар беше болен, беше онази, която помаза Господа с миро и избърса краката Му с косата си.

(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

И така, сестрите пратиха до Него да Му кажат: Господи, ето, този, когото обичаш, е болен.

Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

А Иисус, като чу, каза: Тази болест не е смъртоносна, а е за Божията слава – за да се прослави Божият Син чрез нея.

A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

А Иисус любеше Марта и сестра й, и Лазар.

Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

И когато чу, че бил болен, престоя два дни на мястото, където се намираше.

A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

След това каза на учениците: Да отидем пак в Юдея.

Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

Учениците Му казаха: Равви, сега юдеите искаха да Те убият с камъни, и пак ли там отиваш?

Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

Иисус отговори: Нали денят има дванадесет часа? Ако някой ходи денем, не се препъва, защото вижда светлината на този свят.

Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

Но ако някой ходи нощем, се препъва, защото светлината не е в него.

Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

Това изговори и след това им каза: Нашият приятел Лазар е заспал, но Аз отивам да го събудя.

To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

Тогава учениците Му казаха: Господи, ако е заспал, ще оздравее.

I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

Но Иисус беше говорил за смъртта му, а те мислеха, че говори за почиване в сън.

Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

Тогава Иисус им каза ясно: Лазар умря.

Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

Но заради вас се радвам, че не бях там, за да повярвате. Но нека да отидем при него.

A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

Тогава Тома, наречен Близнак, каза на другарите си, учениците: Да отидем и ние, за да умрем с него.

I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

И така, като дойде Иисус, намери, че той беше вече от четири дни в гроба.

Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

А Витания беше близо до Ерусалим – на около петнадесет стадия;

Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

и много от юдеите бяха при Марта и Мария, за да ги утешават за брат им.

Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

А Марта, като чу, че идел Иисус, отиде да Го посрещне; а Мария седеше вкъщи.

Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

Тогава Марта каза на Иисус: Господи, ако Ти беше тук, нямаше да умре брат ми.

I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

Но и сега зная, че каквото и да поискаш от Бога, Бог ще Ти даде.

Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

Иисус й каза: Брат ти ще възкръсне.

Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

Марта Му каза: Зная, че ще възкръсне във възкресението на последния ден.

Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

Иисус й каза: Аз съм възкресението и животът; който вярва в Мен, ако и да умре, ще живее;

Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

и никой, който е жив и вярва в Мен, няма да умре до века. Вярваш ли ти това?

A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

Тя Му каза: Да, Господи, аз вярвам, че Ти си Христос, Божия Син, който има да дойде на света.

Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

И като каза това, тя отиде и тайно повика сестра си Мария, като каза: Учителят е дошъл и те вика.

A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

И тя, щом чу това, стана бързо и отиде при Него.

Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

Иисус още не беше дошъл в града, а беше на мястото, където Го посрещна Марта.

(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

А юдеите, които бяха с нея вкъщи и я утешаваха, като видяха, че Мария стана бързо и излезе, я последваха, като мислеха, че отива на гроба да плаче там.

Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

И така, Мария, като дойде там, където беше Иисус, и Го видя, падна пред краката Му и Му каза: Господи, да беше Ти тук, нямаше да умре брат ми.

Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

Иисус, като я видя, че плаче, и че юдеите, които дойдоха с нея, плачат, възнегодува в духа Си и се смути.

Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

И каза: Къде го положихте? Казаха Му: Господи, ела и виж.

A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

Иисус се просълзи.

I zaplakal Ježíš.

Тогава юдеите казаха: Виж колко го е обичал!

Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

А някои от тях казаха: Не можеше ли Този, който отвори очите на слепия, да направи така, че и този да не умре?

Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

А Иисус, негодувайки пак в Себе Си, дойде на гроба. Беше пещера и на нея беше отърколен камък.

Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

Иисус каза: Махнете камъка. Марта, сестрата на умрелия, Му каза: Господи, смърди вече, защото от четири дни е мъртъв.

I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

Иисус й каза: Не ти ли казах, че ако повярваш, ще видиш Божията слава?

Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

Тогава те махнаха камъка. А Иисус повдигна очи нагоре и каза: Отче, благодаря Ти, че Ме послуша.

Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

Аз знаех, че Ти винаги Ме слушаш, но казах това заради множеството, което стои наоколо, за да повярват, че Ти си Ме изпратил.

Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

Като каза това, извика със силен глас: Лазаре, излез навън!

A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

И умрелият излезе с ръце и крака, повити в саван, и лицето му увито с кърпа. Иисус им каза: Разповийте го и го оставете да си върви.

I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

Тогава много от юдеите, които бяха дошли при Мария и видяха това, което направи Иисус, повярваха в Него.

Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

А някои от тях отидоха при фарисеите и им казаха какво беше извършил Иисус.

Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

Затова главните свещеници и фарисеите свикаха Синедриона и казаха: Какво ще правим ние? Защото този Човек върши много знамения.

I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

Ако Го оставим така, всички ще повярват в Него; и римляните ще дойдат и ще отнемат и страната ни, и народа ни.

Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

А един от тях, Каяфа, който беше първосвещеник през тази година, им каза: Вие нищо не знаете,

Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

нито съобразявате, че за нас е по-добре един човек да умре за народа, отколкото да загине целият народ.

Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

Това той не каза от себе си, а тъй като беше първосвещеник през онази година, предсказа, че Иисус ще умре за народа,

Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,

и не само за народа, но и за да събере в едно разпръснатите Божии деца.

A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

И така, от онзи ден те се съветваха да Го убият.

Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.

Затова Иисус вече не ходеше открито между юдеите, а оттам отиде в една местност близо до пустинята, в един град, наречен Ефраим, и там остана с учениците Си.

Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

А наближаваше юдейската Пасха; и мнозина от провинцията се изкачиха в Ерусалим преди Пасхата, за да се очистят.

Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

И така, те търсеха Иисус и стоейки в храма, разговаряха помежду си: Как ви се вижда? Няма ли да дойде на празника?

I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

А главните свещеници и фарисеите бяха издали заповед: ако узнае някой къде е, да извести, за да Го уловят.

Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.